Romantická doba kapsářů, kteří vás "jen" očesali o mobil, doklady a peníze, je nenávratně pryč. Dnes aby se člověk aby bál nastoupit do tramvaje, aby mu někdo nepřiložil pistoli k hlavě.
Balkán
Jednu ruku na kapse s peněženou, ve druhé mobil, člověk v té tramvaji povlává jako nudle v bandě a teď, aby si ještě hlídal zátylek.
Jako bychom ani nebyli v Praze, dokonce ani na Divokém západě, ale rovnou v Bronxu v době války gangů. Vrať se, Balkáne, je mi milejší život, než peníze!
Jak dlouho potrvá, než policie zjistí, kdo popravil v noci na 5. února v prvním voze tramvaje číslo 22 na páté červené sedačce za řidičem muže jménem Rudolf Slavík? Než se tak stane, budou všichni cestující vědět, že vrah je mezi námi a možná stojí v tramvaji vedle vás.
Msta
Popravený byl bezdomovec, který krátce před popravou zdědil byt a chystal se ho vymalovat. Nastoupil do tramvaje číslo 22 začít nový život a už nikdy z ní nevystoupil.
Jsou vlastně jen dva scénáře, proč mu vrah přiložil pistoli k hlavě: Ze msty (peníze), nebo proto, že byl bezdomovec. Možná si čtenář vzpomene na případ tuláka kterého před šesti zapálil v tramvaji spolucestující. Třetí možnost, že nekdo zabíjel "jen tak" snad ani nebudeme domýšlet.
Naděje
V této těžké době nezbývá, než důvěřovat policii a jejím schopnostem vypátrat vraha co nejdříve. Jinak se může stát, že městská hromadná doprava přestane být zas až tak hromadná a tramvají bude jezdit jen několik osamělých, po zuby ozbrojených revizorů.
