"Transplantace je lepší než dialýza... Pokud ovšem ledvina naskočí." Už dva roky má Ivana svoji jedinou funkční ledvinu úplně jinde v těle než ostatní lidé - těsně nad pravým tříslem. Dvě její vlastní ledviny prý teď mají velikost švestky. "Žiju téměř normálním životem. Zbytečný strach si nepřipouštím a operní árie si teď zpívám nejraději doma," říká Ivana. Je na ní vidět, že se v problémech neutápí. Stejná je i její sestra, která jí v krizovém životním momentu nabídla vlastní ledvinu. Lékaři? Zdravotní problémy Ivany se kupily spoustu let. Po špatně provedeném porodu se jí vytvořila píštěl, kterou lékaři nebyli schopni objevit. Na všechno se přišlo, teprve když Ivana dostala otravu krve v roce 1987. "Ležela jsem měsíc v nemocnici a léčila se kortikoidy. Pomohly, ale dávají strašně zabrat ledvinám..." Uplynulo mnoho let, než se objevily další vážné potíže. Na vině byly špatně pracující ledviny. Transplantace nebo dialýza "Můj stav se zhoršil. Já sama jsem dohromady žádné potíže neměla, jen mi občas natekl obličej a nemohla jsem kvůli tomu na jeviště. Uvnitř těla to ale bylo jinak." Paní Ivana to moc nevnímala: měla svoji práci, přátele, rodinu. Nezadržitelně však přišel den, kdy jí lékařka sdělila, že musí buď docházet na dialýzu, nebo podstoupit transplantaci ledviny. "Doporučila mi to i psycholožku. Vůbec jsem si neuvědomila, co to znamená..." Aby všechno zvládla, zavolala na pomoc svou sestru. "Psycholožka s námi prošla celé dialyzační centrum, a když jsem tam viděla ty lidi na přístrojích, byla jsem z toho dost špatná. Sestra to evidentně snášela ještě hůř než já." Rodinná rada Vzápětí sestry svolaly rodinnou radu. "Všichni z toho byli špatní, maminka plakala... V noci jsem nespala, běželo mi hlavou, že dialýza znamená konec normálního života." Pár dní poté se sestry znovu sešly. "Jaroslava mi řekla: přemýšlela jsem o tom a pár nocí jsem nespala - došla jsem k tomu, že ti musím pomoct - dám ti svoji ledvinu." To rozhodnutí udělala její sestra spolu se svým manželem. Naskočila! Dva dny po operaci začala ledvina pracovat. "Není to taková samozřejmost, ale nemám pocit, že jsem se znovu narodila. Možná i proto, že jsem si neprošla dialýzou a nikdy mi nebylo úplně zle." Ivana se na rok vrátila do divadla, ale bylo to příliš vyčerpávající. Dnes pracuje na částečný úvazek ve školní družině, navštěvuje kolegyně z divadla, ani muži z jejího života nezmizeli. Budu ti vděčná... "Můj vztah se sestrou se moc nezměnil. Vždycky jsme k sobě měly blízko. Ona je takový vůdčí typ, občas mi chce organizovat život. Kdykoliv její zásahy došly moc daleko, řekla jsem jí: Budu ti vděčná celej život, ale neorganizuj mi ho... Sama má teď velkou jizvu na boku, ale ona si toho nevšímá. Říká, že to není důležité. Zdraví jí slouží, je to prostě skvělá ségra!"

INTERNETOVÝ TIP: ČESKÁ TRANSPLANTAČNÍ SPOLEČNOST Všechno, co chcete vědět o transplantacích, najdete na www.transplantace.eu. Česká transplantační společnost, která stránky spravuje, je dobrovolnou vědeckou společností, která rozvíjí všechny oblasti transplantační medicíny.