Když byl pan Bican malý kluk, dokázal se postavit na nohy, zvládl se sám obléknout či najíst... Jenže nemoc, při které se zdravotní stav po celý život pouze zhoršuje, ho postupně připravila o věci, které jsou pro zdravé lidi samozřejmostí. „Postupně mé svaly ochabovaly a dnes se musím spolehnout hlavně na svůj hlas, oči a uši. Ruce zvládají už jen řídit elektrický vozík a ovládat počítač,“ popisuje.
Žije tu 28 let
Jeho velkou nadějí na plnohodnotný život se stala organizace, jež pomáhá lidem, kteří žijí v bezbariérovém paneláku na pražském Chodově. Přestěhoval se sem s rodiči před 28 lety. A získal tak skvělý servis. „Organizace mi zajišťuje to nejnutnější, co člověk musí mít. Mám od ní ranní a večerní servis. Jde o pomoc s osobní hygienou či oblékáním. Osobní asistenti z organizace mi pomáhají, abych mohl žít a také pracovat,“ pochvaluje si.
Vystudoval ekonomku
Přestože je v plném invalidním důchodu, zvládá i zaměstnání. „Vystudoval jsem střední ekonomickou školu a pak se ze mě stal ajťák. 15 let jsem dělal programátora,“ říká. I když se jeho stav zhoršil, vždy se přizpůsobil a i v padesáti letech je stále aktivní. „Pracuji u firmy, která prodává kompenzační pomůcky. Dělám technickou podporu, e-shop apod. Z bývalého programování zůstalo zpracování analýz,“ říká. Co by dělal bez pomoci neziskovky, si ani nedokáže představit.
Jaké je poslání osobní asistence?
Organizace chce umožnit lidem s tělesným postižením v Praze 11 samostatný život. Míra podpory, kterou potřebují, je různá. Zajišťování služby má klientům kompenzovat jen to, co mají lidé bez tělesného postižení přirozeně – funkční nohy nebo ruce. Zároveň je potřebné, aby si uživatelé o průběhu pomoci rozhodovali sami, a mohli si tak určit, jak chtějí žít.
Podporují ho rodiče i organizace
Organizace pomáhá téměř 50 klientům z celého domu. Zázemí má v suterénu, a když je potřeba, bez prodlení její osobní asistenti přijdou za klienty. „I když pracuji a jsem schopný dělat hodně věcí sám, tak často potřebuji asistenci přes den. Potřebuji krmit nebo občas napolohovat, upravit sezení, pomoc s toaletou. Je toho za den tolik…“ říká Bican. Dříve mu se vším pomáhali rodiče, jenže teď jsou již v důchodovém věku.
„Stále mi pomáhají. Ale když je potřeba něco těžkého, mohu se obrátit na organizaci. Tím, že má dispečink v rámci domu, tak si mohu zavolat o akutní pomoc,“ vysvětluje.
Pomoci můžete i vy!
Aby mohla organizace lidem na vozíku pomáhat, potřebuje na svoji činnost každý rok více než pět milionů korun. Pomáhají jí i dárci, ke kterým se můžete připojit. Stačí jakýkoliv příspěvek poslat na číslo účtu: 68932111/0100 Jak dále můžete pomoci, najdete i na stránkách www.kvp.cz/podpora
Kontakt: Klub vozíčkářů Petýrkova o.p.s. Adresa: Petýrkova 1953/24, Praha 4, 148 00
Telefon: 727 821 669 (ředitel Tomáš Drábek)
E-mail: info@kvp.cz
Web: www.kvp.cz
IČO: 452 456 06
