Proč vznikly SOS dětské vesničky?
„Šlo o to vytvořit místo, kde by mohly děti v pěstounské péči vyrůstat v prostředí co nejbližšímu rodině. Nápad pochází z Rakouska. První vesnička v Československu vznikla v sedmdesátých letech minulého století. V současnosti máme tři SOS dětské vesničky.“
Jak SOS vesnička vypadá?
„Jako obyčejná vesnice. (smích) Je to zkrátka soubor rodinných domků. Není nijak oplocená nebo uzavřená. Naopak. Její součástí je i dětské hřiště, kam si chodí hrát děti z okolí. Domy si za dotované nájemné pronajímají pěstouni, kteří pečují o svěřené děti. My jim nabízíme i psychologické poradenství a další podporu.“
Proč se pěstouni rozhodnou žít ve vesničce?
„Důvody mohou být různé, často je to ale proto, že chtějí přijmout větší sourozeneckou skupinu a nemají potřebné zázemí. Díky SOS dětským vesničkám se pak nemusí sourozenci rozdělit.“
Vaše organizace se ale v poslední době orientuje i na pomoc biologickým rodičům…
„Filozofií SOS dětských vesniček bylo, že každé dítě má právo vyrůstat v rodině. A to se nezměnilo. Dříve se ale pracovalo jen s dětmi, které už byly z biologické rodiny odebrány. V současnosti se snažíme působit i preventivně a pomáhat přímo v rodině, která je ohrožena odebráním dítěte.“
Jak taková pomoc v praxi vypadá?
„Snažíme se naše klienty naučit rodičovským dovednostem. Často jde o lidi, kteří sami prošli ústavní výchovou a neměli kde odkoukat, jak být dobrou maminkou, nebo tatínkem. Vysvětlujeme jim, proč by si měli s dětmi hrát, kreslit, povídat jim říkanky. Pro člověka, který vyrostl v rodině, jde o samozřejmou věc, ale bohužel pro někoho, kdo prožil dětství v ústavu, to tak snadné není. Klientům pomáháme i s hledáním práce, orientací v sociálním systému a podobně.“
A co když vaše snaha selže?
„Pokud musí být dítě ode bráno, provozujeme zařízení pro okamžitou pomoc Sluníčko, které ho může přijmout. Pak se buď situace v biologické rodině zlepší a dítě se může vrátit, nebo odchází do pěstounské péče.“
Máte zpětnou vazbu, jak žijí děti, které SOS vesničkami prošly?
„Nemáme příliš mnoho možností, jak naše bývalé dětské klienty kontaktovat. Ale nedávno jsem mluvila s mladou ženou, která vyrostla ve vesničce u Karlových Varů. Řekla mi, že má hezké vzpomínky na dětství. A to je to nejdůležitější.“
