Radku, jak se cítíte?

„Samozřejmě znám lepší stavy. Tělo je po narkóze oslabené, byl to zásah do krku, takže jakékoliv zakašlání nebo zakýchání bolí. Ale zákrok dopadl dobře, jsem rád, že to mám za sebou.“

Ve špitále jste strávil tři dny. Dalo se to vydržet?

„Bylo tam o mě skvěle postaráno. Navíc mi na pokoj dali přistýlku, takže tam se mnou skoro celou dobu byla manželka Nicole. To mi taky strašně moc pomohlo.“

Před operací jste ztratil cit v pravé ruce. Zlepšilo se to?

„Pořád necítím dva prsty.“

Znepokojuje vás to?

„Jak vyhřezlá plotýnka tlačila do nervu, tak jeho funkci prostě poškodila. Ale mělo by se to spravit, bude to jen chvíli trvat.“

Máte od lékařů nějaké pokyny, co nemůžete dělat?

 „Můžu fungovat normálně, ale mám se vyvarovat třeba řízení auta. A dostat teď od někoho facku by asi taky nebylo ideální.“

Počítám, že víkend strávíte u televize koukáním na Davis Cup?

„Samozřejmě, budu fandit aspoň na dálku. Ale nesmím moc řvát, protože při operaci se šlo trošku přes hlasivky, tak si musím dávat pozor. S klukama jsem ve spojení přes telefon, takže je i při zápase určitě budu na lavičce otravovat esemeskami.“

Jakou zaujmete u televize polohu?

„Sedím, ležím, mohu trošku i na bok, těch poloh je dost. Jediné, co zatím nemůžu, je spát na břiše. Takže mi Nicole říkala, že poprvé v životě chrápu. Snad už budu moct začít spát na boku, aby se taky vyspala.“