Jaromíre, v Dallasu jste pár dní? Už jste si stačil trochu zvyknout?

„Stále trpím jetlegem, a to jsem přijel před třemi dny. Není to lehké, ale snad to bude jen lepší.“

Nebyly problémy s rychlým odletem?

„Bylo to v pohodě, letadlo jsem sehnal hned. Z Prahy do Dallasu moc lidí nelétá.“ (smích)

Vracíte se po výluce. S tím už máte nějaké zkušenosti, že?

„No jo, zažil jsem všechny stávky a výluky v NHL. Teda ještě s Gary Bettmanem (šéf NHL pozn. red.). Takže jsme jen dva v lize, kteří vše pamatují.“ (smích)

Proč jste si jako další tým v NHL vybral Dallas?

„Chtěl jsem hrát někde, kde není sníh, proto jsem si ho vybral. Ale když jsem se ráno kouknul z okna, venku bylo bílo! Řekli mi, že tady napadne sníh jednou za deset let, překvapili mě.“ (smích)

Co si myslíte o kádru v Stars?

„Na odpověď si musíme počkat. Nejdůležitější je dobře začít, pak se uvidí.“

S týmem budete létat dlouhé vzdálenosti, ve Philadelphii jste jezdili vlakem. Bude to změna?

„Při mém působení v Rusku byla nejkratší cesta na zápas kolem tří hodin, takže to nebude taková změna. Navíc se tam létalo na ošklivější místa, než tady a měl jsi strach, abys nezemřel.“

Prošel jste několika kluby, hokej hrajete dlouho. Musíte ho milovat?!

„Nikdy nechci jen tak vyhazovat svůj talent. Když mám šanci dělat to, co miluju, chci to dělat, jak dlouho to půjde. Jen už to není, co bývalo, na druhou stranu mám větší motivaci.“

Když zavzpomínáte na začátky v NHL, co vám nejvíc utkvělo v paměti?

„První, co musím připomenout je, že jsem byl první Evropan, který hrál v Pittsburghu. Neuměl jsem ani slovo anglicky, ale byla kolem mě spousta starších hráčů, kteří mi pomáhali. Především Paul Coffey. Celé město mě bralo tak, jako bych byl jeho dítě, všichni mi chtěli pomoct.“

Odešel jste po revoluci. Co to znamená? Střílelo se u vašeho domu?

„Říká se tomu Sametová revoluce. Jednalo se o povstání studentů a všech lidí, kteří nesouhlasili s komunismem. Většina národa odjela do Prahy, kde protestovala. Vláda se pak musela vzdát a rozpustila se.“
Byl jste na vojně?

„Nebyl, měl jsem štěstí. Do Ameriky jsem totiž odešel těsně předtím, než jsem měl nastoupit.“

Zajímají mě další otázky. Žijete s mámou?

„Teď už ne, ale přeju si, aby tady byla. Mám hlad.“ (smích)

Prý vážíte devadesát kilo?

„To možná v době, kdy mi bylo jedenáct. (smích) Když jsem teď hrál v Evropě, shodil jsem několik kilo. Než začne NHL, musím je zase nabrat zpět, aby mě nemohli oddělit do puku.“

Dost jste se změnil. Prý v době, kdy jste působil ve Washingtonu, jste nevtipkoval a se pořádně nezasmál?

„V každém týmu mám jinou úlohu. Byl jsem tam brán za nejlepšího hráče. Když se pár věcí pokazilo, cítil jsem, že musím být ten, kdo něco změní. Hodně jsem přemýšlel. Říkali mi, že jsem pořád smutný. Bral jsem si na sebe veškerý tlak.“