Na to první to příliš nevypadá. Jak Bára, tak její přítel Lukáš tvrdí, že jim společný život vyhovuje tak, jak je, a že k němu nepotřebují papír. Nicméně na další Hry, které hostí za čtyři roky brazilské Rio de Janeiro, by klidně oštěpařka mohla jet jako maminka.

Báro, jak těžké bylo obhájit pekingské zlato?

„Ten poslední krok byl nakonec jednoduchý. Nejtěžší byl půlrok před olympiádou. Byla jsem pod takovým tlakem, že jsem si říkala, jestli to mám zapotřebí. Měla jsem pár krizí a tohle už nechci zažít.“

Nebude ale teď ten tlak naopak ještě větší?

„Nebude. Úplně to spadne, protože si všichni řeknou: Ježíš, ona už stejně končí, chce děti. Už se na mě dokonce sází, že tady otěhotním.“

A otěhotníte v Londýně?

„Teď se ještě soustředím na konec Diamantové ligy. Pak se uvidí, jestli budu cítit, že potřebuju trochu odpočinku. Myslím, že by nebyl úplně špatnej. Prostě to necháme na tom, co přinese život.“

Na tiskové konferenci jste řekla, že v Riu budete zpět. Myslíte si na hattrick?

„Ta tiskovka potřebovala trochu oživit, ve dvanáct v noci tam už chcípnul pes. Když budu zdravá a bude mě to bavit, tak do toho půjdu. Ale potřetí vyhrát? To jsou troufalý řeči, který nebudu trousit okolo sebe.“

Proč jste si nešla pro medaili v holínkách jako někteří čeští sportovci?

„Já je tu s sebou vůbec nemám. Navíc dávám přednost pohodlnější obuvi.“

Už máte pro druhé olympijské zlato vymyšlené místo?

„Ano. Už máme na papíře návrh našeho nového bydlení (rodinný dům na Kladensku), kde je i místnost, kde by mohla být. Zatím ale bude v trezoru v bance, doma medaile neschovávám.“

V Londýně máte tři dny volna. Co máte v plánu?

„Pátek jsem měla rozvržený tak, aniž bych o tom mohla rozhodovat. Teď bych se chtěla projít po městě, ale hlavní zážitek bude finále mužského oštěpu.“

V něm bude dnes házet Víťa Veselý. Věříte mu?

„Ano. Formu má obrovskou a letos to už zvládl tolikrát.“

Říkala jste, že chcete v Londýně navštívit i nějaké obchody s punkovou módou...

„Mám tady kamarády, kteří mě tam dovedou. Doufám, že na to najdu čas, bude to celý nabitý.“

Připadá vám také, že ten čtvrteční zlatý závod byl poněkud nudný?

„Čekala jsem to víc akční, už od začátku to bylo hodně zvláštní. Ale zaplať pánbůh za nudné finále s krásným koncem. A těch mých 69,55 metru je výkon hodný olympijského zlata.“

Prý jste soupeřky povzbuzovala?

„Chtěla jsem, ať někdo něco hodí, ať se to rozjede. A skoro jsem je i hecovala. Ale pak jsem si řekla: Zase se uklidni.“

Jaký byl rozdíl mezi výhrou v Pekingu a Londýně?

„Stejně jako v Pekingu tomu nemůžu furt uvěřit. Ale tam to bylo víc euforický, pořád jsme brečeli. I tady to bylo dojemný, ale ten závod byl tak jednoduchý. Něco takového jsem si však snad i zasloužila.“