Nejdřív byly rozpálené holé hory a vyschlé řeky, měsíční krajina. Když se objevilo na dohled Kaspické moře, vynořily se z pustiny domy, mezi nimi věže na těžbu ropy... a přistávací dráha. Baku, hlavní město Ázerbájdžánu. Asie, tradiční bojiště fotbalistů Slavie v předkolech Poháru UEFA. "Když jsem vylezl z letadla, přišlo mi, že je tak padesát stupňů," popisuje obránce Marek Suchý. Čtyři hodiny letu a člověk je v jiném světě. Benzín tu stojí v přepočtu dvanáct korun, paráda! Místo záchodu smrdutá díra, hnus... "Připomíná mi to trochu Ukrajinu. Jsou tu hrozný kontrasty," říká Suchý. Kolem se prohánějí po širokých bulvárech otřískané žigulíky a nezničitelné volhy, ale i spousta mercedesů - snad každé páté auto. Nic mezi neexistuje. Kolik si tu člověk průměrně vydělá? "Tak pět set dolarů měsíčně," odhadne místní novinář po dlouhém přemýšlení. "Ale to tu skoro nikdo nemá! Dvě třetiny lidí berou o dost míň, zbytek mnohem víc." Na všechny se unyle tváří prezident z desítek billboardů. Snad jen on ví, proč v zemi plavající na ropném poli žije tolik chudáků. I ti ale přišli na včerejší zápas Karvanu Jevlach se Slavií. Fotbalisté vydělávají desetitisíce dolarů, lístky se daly pořídit ani ne za padesát korun - přesně dva dolary, které se za místní nové manaty mění zhruba 1:1. Patnáct kilometrů od centra jsou krásné pláže a čisté modrošedé moře, kolem odpadky a slamy. Znovu ten křiklavý rozpor! "Na dovolenou bych sem nevyrazil," vystihuje pocity z města kontrastů Lukáš Jarolím. Tak zase za rok, na nějaké to pohárové předkolo. UEFA to jistě zařídí.