V osmnácti snil o tom, že bude kopat ligu. Měl namířeno do Kladna, jenže zranění kolena mu plány zkřížilo. "Čtyři roky jsem to ještě zkoušel v nižších soutěžích, ale už jsem se víc věnoval trenéřině. Ta práce mě odjakživa bavila," říká Jiří Plíšek (33), v nastávající sezóně, která startuje už za 17 dnů, kouč Slovácka. * Přicházíte do klubu, jehož fanoušci nesouhlasili s vyhazovem bývalého trenéra Levého. Nebojíte se jejich negativních reakcí? "Ne, právě kvůli fanouškům jsem přišel. Jsou skvělí. Jak stáli za odvolanými trenéry Levým a předtím Jarolímem, svědčí o tom, že pro klub dýchají. Věřím, že spolu budeme vycházet." * Po bývalém šéfovi Valentovi zůstaly mnoha hráčům nadstandardní smlouvy. Máte za úkol zbavit se jich, ušetřit klubu peníze, a zabudovat do týmu mladíky? "Zjednodušeně řečeno ano. To ale neznamená, že tihle hráči tým opustí. Stále jsou pro klub platní, a pokud za ně nedostaneme výhodnou nabídku, zůstanou tady." * Prý nemáte se Slováckem smlouvu? Tedy tu klasickou, kdy vás při vyhazovu musí vyplatit. "Ale nějakou smlouvu mám a tyhle ochranné mechanismy jsou v ní zakotveny. I když jsme si řekli, že pokud mám pracovat dlouhodobě, tak je to o důvěře a nějaký papír je k ničemu." * Jste mladý, některým hráčům je jen o pár let méně. Jak s nimi komunikujete? "Myslíte tykání? Já jim tykám, oni mně vykají. Ale jde to přirozenou cestou, je to o vzájemném respektu." * Co trenérští kolegové? Budou mít k bažantovi, který se jim vecpal do revíru, také respekt? "Nejsem nový, setkávám se s nimi deset let na různých seminářích. Občas na nich i přednáším, vydal jsem několik metodických videokazet. Takže mě znají. A vědí, že nejdu do ligy nikoho poučovat."
JIŘÍ PLÍŠEK - trénuje od 18 let, vedl reprezentaci do 16, 18 a 19 let - na jaře 2005 zachránil před sestupem z 2. ligy Ústí n. L. - ženatý, má tři syny (dvojčata 11, 3), bydlí v Dolním Bousově
O život mu nešlo Fotbal v Bosně musí být pěkná divočina, řekne si český fanoušek. Jiří Plíšek, který půl roku trénoval Železničar Sarajevo, však tuto domněnku vyvrací. "Lidé jsou tam sice temperamentnější, ale v jejich emocích se vyznáte. Rozhodně tam na fotbale nejde o život. Naopak, na stadiónech je perfektní atmosféra," vzpomíná Plíšek. Angažmá ukončil poté, kdy do klubu přišli noví šéfové. Přesto si ho pochvaluje. "Získal jsem velkou zkušenost," naráží na fakt, že Bosna je stále poznamenána vzpomínkami na válku. "Lidé mluví s cizími jen o období před válkou a po ní. Když začnou o válce, znamená to, že vás vzali mezi sebe. To se pak dozvídáte věci! O ostřelovačích na okolních kopcích, hladu, mrtvých. Obdivuji se všem, kteří to přečkali." I pracovně získal Plíšek nové poznatky. Vedl totiž muslimský klub. Nemusel sice hlídat životosprávu, protože muslimové nepijí alkohol, ale řešil jiné problémy. Například v období ramadánu. "Sice jsme přes den trénovali, na to má jejich náboženství výjimku, ale ti takzvaní praví věrníci si celý den nedali ani hlt vody. To potom čekáte, co to s nimi na hřišti udělá," popisuje kouč.
