První pravidlo hokejového internacionála Františka Musila (41)? "Neošidit rodinu! Já byl patnáct let v tahu, možná jsem nebyl bůhvíjakej táta. Ale teď se to snažím vynahradit, i když někdy mě třeba zase uviděj jen v televizi," říká muž, který povede spolu s trenéry Hadamczikem a Palečkem hokejový nároďák na mistrovství světa. S jihlavskými caparty * Jaké budou vaše reprezentační úkoly? "Budu spojka mezi Českem a zámořím. Mít člověka, kterej těm klukům rozumí, je důležitý." * Nebude ta role těžká? Někteří hokejisé prý nechtějí pod koučem Hadamczikem hrát. "To jsou spekulace. Já plně respektuju, když někdo nechce. Lepší říct rovnou, že se na to necítím, než abych tvrdil: Přijedu, přijedu... A pak když věci nejdou, jak si člověk představuje, začít kritizovat." * Narážíte na vyjádření obránce Špačka o špatném koučingu na olympiádě? "Věřím, že to Jarda tak nemyslel. Sám tvrdil, že výsledek ovlivnilo víc faktorů než jen koučing. Tohle se ale nedělá, jsme chlapi a když se nám něco nelíbí, můžeme si sednout a říct si to mezi sebou." * Působíte jako skaut Edmontonu, trenér žáků Jihlavy a teď k tomu přibyl nároďák. Musel jste se kvůli tomu něčeho vzdát? "Když jsem dostal nabídku, směřovaly moje první otázky k manželce a ta mi řekla: Jdi do toho. Za to jí chci strašně poděkovat." * Vaše manželka Andrea hrávala v Letňanech profesionálně tenis a nechala toho kvůli rodině. Necítíte se teď s tolika funkcemi trochu provinile? "Cítím. Já tvrdím, že moje žena byla daleko lepší sportovec než já. Ale ona byla ochotná obětovat kariéru, to já bych nikdy neudělal. Nadosmrti jí budu vděčnej... (zjihne) To se nedá vyjádřit slovama." * Jak se na to tehdy díval její otec Jaroslav Holík? "Já byl zřejmě trochu alibista, protože jsem věděl, že Jarda na nás emigranty nedosáhne. Andrea to silně prožívala a já viděl o to větší motivaci, že se musím o rodinu postarat." * S tchánem Holíkem asi probíráte hokej často. "Mám obrovskou výhodu, mít takovýho člověka na hokej k dispozici dvacet čtyři hodin denně. Už jsem si zvyknul i na ty rozpory a hádky. To je součást dne, a když nepřijdou, tak je člověk až nevrlej. (směje se)" * Jak to vypadá, když se vy dva kohouti rozparádíte? "Někdy jsme schopný se i poprat! Ale mám úctu ke stáří, musím se krotit." * Létají talíře? "Talíře ne, ale padlo hodně slov a názorů, až do toho někdy musely vstoupit i naše ženský. Ale my oba ty konverzace vyhledáváme. Já nemám rád lidi přitakače, chci konfrontaci, výměnu názorů. To člověka obohatí." *Vy máte asi hodně páry. Kdysi jste ji prý vypouštěl i na jatkách... "To bylo v High River u Calgary na přelomu 80. a 90. let. Já jsem hrozně neposednej, hokej se v létě nehrál a já se chtěl nějak vybít. Makal jsem tam dvoje prázdniny, měl jsem možnost poznat, jak to celý funguje. A dalo mi to i impulz, že je lepší se živit hokejem než bouráním masa." * Bavila vás řezničina? "Jo! Jsem velkej masožravec hovězího. Dělal jsem tam samozřejmě zadarmo a dostával jsem naturálie. Každý týden jsem si uřízl dvě obrovský vepřový nebo hovězí panenky, dal jsem si stejka dvakrát denně. Paráda!" * Co jste na jatkách všechno dělal? "Od výkrmen až po bourání masa, zabíjení, zpracovávání. Kráva jezdí po strojích a vůbec nic z ní nezbyde. Ani jeden chlup!"

František Musil - hokejový internacionál, mistr světa 1985 - v roce 1986 emigroval s rodinou do USA, hrál NHL za Minnesotu, Calgary, Ottawu a Edmonton (celkem 797 utkání, 140 bodů, 1241 trestných minut) - s manželkou Andreou má tři děti: dceru Danu (14) a syny Davida (12) a Adama (8)
Na děti křičí: Sněhuláku! Na ledě bojují malí jihlavští hokejisté proti letňanským Letcům. Caparti už slušně bruslí a sem tam se jim povede i pohledná akce. Zvláštní pohyb vás ale upoutá i na střídačce. Trenér Dukly pobíhá sem a tam, chytá se za hlavu, jeho zvučný hlas burácí hokejovou halou. "Ty sněhuláááku!" zařve, až se okenní tabulky otřesou. Na vlastní kluky! "Co to hraješ?" A za chvíli: "První lajna? Máte bilanci minus tři!" Prostě zápal hodný finále mistrovství světa - to je František Musil, který míří od dětí k trénování hokejových hvězd v národním týmu. "Jsem možná tvrdej, ale snažím se bejt férovej, spravedlivej," tvrdí. A šmahem dodává: "Vím, že se takhle nemůžu chovat v nároďáku. Ale když jste přímí a myslíte to dobře, kritiku přijmou i velký kluci. Spíš kdybych občas nehouk, řekli by si: To je nějaký divný, to snad ani není Franta." Mezi svými malými svěřenci má i syna Davida. "Chci děti naučit všechno, v co věřím. Hra musí mít řád a disciplínu. Ale zase nechci znít jako můj táta. Když mi tyhle věci říkal, tak jsem si jen brumlal: Už zase ty kecy..."