Z Prahy učinil průmyslové epicentrum. Vizionář Emil Kolben umíral v bídě, jeho jméno ponese nová čtvrť
-
Českým Nikolou Teslou (†86) bývá přezdíván Emil Kolben (†80), a to ne zcela neprávem. Jednak s věhlasným vynálezcem spolupracoval, a zvláště pak v Čechách zahájil nevídanou industrializaci, která z rodícího se mladého státu učinila průmyslovou velmoc. Podílel se na vývoji elektromobilů, v Praze též založil první továrnu na výrobu kabelů, spolu s Františkem Křižíkem (†93) měl zásadní podíl na elektrifikaci Čech a Slovenska. Ač rodák ze středočeských Strančic, kde se narodil 1. listopadu 1862, který procestoval svět, jeho život je v mnohém spjatý právě s Prahou. Která místa to jsou?
- 1.
Tady je Kolbenovo
S Emilem Kolbenem jsou notoricky spjaté pražské Vysočany. Jeho dílo prakticky určilo rozvoj této nemalé pražské čtvrti. Zde totiž, doslova na zelené louce, vybudoval v roce 1896 Kolben elektrotechnickou továrnu. Ta se v průběhu let spojila s firmou Breitfeld-Daněk v Praze – Karlíně. Sloučením vznikla slavná Českomoravská-Kolben-Daněk, největší strojírna v Československu.
Zkraje 20. století zde vznikaly lokomotivy, parní válce, kotle, pro pražskou dopravu také trolejbusy, dokonce i myčky nebo elektromobily. Jedním z nich jezdil i sám Kolben. „Podle zachovaných výkresů s datem 17. 3. 1900 se jednalo o čtyřmístné vozidlo kočárového typu se dvěma elektromotory AM 3, nahánějícími zadní kola,“ stojí v knize Příběh rodiny Kolbenů: Historie ČKD, jíž sepsali Jindřich Kolben, Jan Havelka, Václav Daněk a Vladimír Žák. Ve vysočanské vznikaly i zařízení pro elektrárny, mimo jiné třeba pro tu holešovickou či na Štvanici.
15 tisíc nových bytů na brownfieldech ve Vysočanech a Hloubětíně? Průmyslník Kolben rozvoj předpovídal
Ačkoliv továrna již dávno zanikla a zbyl po ní jeden z největších brownfieldů v Praze, Kolbenův odkaz byl natolik signifikantní, že jeho jméno nese nejen jedna z nejdůležitějších dopravních tepen ve Vysočanech – Kolbenova, ale taktéž i stejnojmenná stanice metra. A nezůstane jen při ní. Na ruinách někdejší „Kolbenky“ staví developer Skanska novou rezidenční čtvrť, příznačně pojmenovanou jako čtvrť Emila Kolbena. V plánu je dokonce i náměstí Emila Kolbena.
- 2.
Ze světa do Vysočan
Než se Kolben naplno „prosadil“ v Čechách, pobyl několik let v zahraničí. V letech 1888 až 1892 to bylo konkrétně ve Spojených státech amerických, kde spolupracoval se dvěma nejvýznamnějšími vynálezci své doby – Thomasem Alva Edisonem (†84) a zmíněným Nikolou Teslou. „Tesla umožnil mému dědečkovi účast na zkouškách elektromotorů poháněných třífázovým střídavým proudem,“ uvádí v knize Kolbenův vnuk. Spolu s Teslou patřil Kolben k zastáncům využití střídavého proudu, na rozdíl třeba od Tesly nebo Křižíka.
Z Ameriky se přestěhoval Kolben do Švýcarska, kde pracoval v Curychu až do roku 1896. Posléze už jeho životní cesta směřovala do Prahy – konkrétně na kraj Vysočan. „Po návratu r. 1896 se rodina mého dědečka ubytovala v Praze ve Vysočanech ve vile Fleissnerka čp. 69, která stojí na pravé straně cesty z Vysočan do Proseku,“ uvádí Jindřich Kolben. Neorenesanční vila, stojící na svahu nad vysočanským nádražím, byla kdysi součástí většího statku, jehož stavení ale zmizely z důvodu výstavby tzv. Vysočanské estakády. Ve Vysočanech však Kolben s rodinou nepobyl dlouho.
- 3.
Červená vila
V zahraničí se stihl Kolben oženit se svou celoživotní družkou Malvínou Kolbenovou (†77), s níž měl tři děti – nejstarším byl syn Hanuš. „Počátkem roku 1898 se mým prarodičům narodila dcera Greta a o čtyři roky později dcera Lilly. Poté se rodina přestěhovala do vily v Hradešínské ulici na Vinohradech,“ popisuje Jindřich Kolben.
Několikapatrovou vilu s charakteristikou věžičkou, která je na pohled nápaditá od ostatních vil v malebné lokalitě, si nechal postavit přímo Kolben. V podstatě v ní strávil celý zbytek života. „Tato vila s věží měla žlutohnědou omítku, která se střídala s řadami červených cihel, a tak se vile říkalo červená,“ uvádí Kolbenův vnuk. „Stávalo se, že pošta doručila dopisy s adresou »Rodina Kolbenova, Červená vila, Praha – Královské Vinohrady.«“
- 4.
Přes 100 let kabelů
S Kolbenem odevždycky byly spjaty především Vysočany a ČKD. Málokdo si však dává jeho jméno do souvislosti s další významnou továrnou v Praze. Roku 1919 založil tzv. Pražskou továrnu na káble – zkráceně Prakab. Tu situoval ponejprv také do Vysočan, nicméně ve 20. letech 20. století pro ni nechal zbudovat novou továrnu v průmyslové Hostivaři, kde sídlí dodnes. Dokonce je po ní pojmenovaná dvojice ulic – Ke Kablu a U Kabelovny, a nadto také zdejší autobusová zastávka Kablo.
- 5.
Nadčasový odkaz
Zatímco historie společnosti Prakab se v Hostivaři čile píše i nadále, vysočanská ČKD skončila roku 1998. Po dobu své existence ale výrazně pozměnila tvář i fungování hlavního města. Vezměme si třeba podzemku. „Při výstavbě pražského metra, probíhající od konce 60. let, se ve značné míře uplatnily i výrobky ČKD,“ uvádí publikace Příběh rodiny Kolbenů. Ještě dříve se Kolben zaobíral elektrizací železničních tratí v Praze, „čímž se měly odstranit parní lokomotivy z centra města.“ Dnes je trakční vedení nad kolejemi standardem.
Klára (27) v psychiatrické léčebně: Mříže v oknech, žádné kabely ani plechovky. Pokusila se o sebevraždu
V ČKD se svého vyráběly ve velkém tramvaje – ostatně ta pražská nejikoničtější T3 pocházela z dílen ČKD v závodě Tatra Smíchov. Svého času to byl největší výrobce tramvajových vozů na světě a v dobách největší slávy ČKD zaměstnávalo ve Vysočanech na 50 000 lidí. A bez zajímavosti není ani fakt, že mnoho zamilovaných párů, kteří míří na pražských Petřín a využijí pro svou cestu lanovku, tak i za tu byla ve 30. letech minulého století „odpovědná“ právě Kolbenova ČKD. Společnost Prakab je oproti tomu podepsána pod kabelovou výbavou třeba tunelového komplexu Blanka, Letiště Václava Havla nebo Národního muzea, které nedávno prošlo komplexní rekonstrukcí.
Videodélka: 00:41.16Video se připravuje ...Nově vylepšenou tramvaj T3 přivezli do Prahy. Martina Neckářová
- 6.
Na věčném odpočinku
Neslavný byl konec vizionářského průmyslníka. Kolbena bohužel „dostihl“ jeho židovský původ. „6. 6. 1943 mého dědečka vynesli příslušníci SS na nosítkách. Byli převlečeni za ošetřovatele, aby nebudili na veřejnosti pozornost,“ líčí Jindřich Kolben. Z Vinohrad byl následně odvezen vlakem do Terezína, kde při chatrném stáří v těžkých životních podmínkách nepřežil ani měsíc.
„3. 7. 1943 jsem byl po práci vyzván, abych se na něho přišel podívat do tzv. Podmokelských kasáren,“ líčí Jindřich Kolben, jenž byl tehdy eskortován rovněž z rasových důvodů coby teprve 17letý mladík. „Tam již ležel mrtev na železné vojenské posteli.“ Průmyslník, vynálezce a podnikatel se dožil 80 let. Pohřben byl v Praze na vinohradském hřbitově.