14°C
Zprávy o jeho smrti se začaly objevovat v úterý, kdy s tím přišel například aktivista a bývalý disident Stanislav Penc, který o něm píše jako o legendě, bohémovi a svobodomyslném člověku. Pro řadu lidí je to očividně postava, na kterou se nejen pro jeho typický hustý plnovous nedalo zapomenout. Zemřít měl podle některých zpráv v parku na Žižkově, kde ho našli náhodní kolemjdoucí. Objevily se i takové informace, že už zemřel před více než dvěma týdny. Jisté je, že už se na něj začalo vzpomínat.
„Dobytek, ale náš“
Lidé ho v posledních letech potkávali právě na Žižkově, kde kromě různých barů a hospod postával prý často u jedné z trafik v Bořivojově ulici. Již tu vzniklo improvizované pietní místo.
Na zeď někdo přilepil nápis RIP MC Špína, napsaný na kartonové krabici, pod kterou je zapáleno pár svíček. O pár metrů dál na výlohu trafiky zase někdo vytvořil o něco kreativnější plakát s podobiznami svérázné figury, kde stojí: „zde žil a flusal Milan Špína. Dobytek, ale náš“.
Očividně se jednalo o dost rázovitou figuru, spousta lidí setkání s ním vzpomíná a píše, jak mu kupovala pivo nebo darovala cigarety. K alkoholu rozhodně odpor neměl. To, že mu lidé říkali Špína, mu nevadilo. „Ať si lidi myslej, co chtěj, mně je to jedno. Mám to na háku,“ řekl před nějakou dobou časopisu Nový Prostor.
Vyprávěl i o tom, jak vlastně k přezdívce přišel. Pocházel z Karlových Varů, kde strávil mládí a přišel tu ke své přezdívce, ze které se stal pak i jeho umělecký pseudonym. Stalo se to tak, že jednomu kamarádovi v hospodě vypil pivo během chvíle, co si odskočil na záchod. „Jak to viděl, tak se naštval a řekl mi, že jsem vydřená špína. A od tý doby mi říkaj Špína,“ vyprávěl.
Vyrůstal v období komunismu a odporem k režimu se rozhodně netajil. Pracoval nějakou dobu jako dělník nebo topič v kotelně. O práci ale přišel kvůli konfliktu s komunistickou STB. Bolševici mu podle něj tehdy zničili život.
Zažil i výslechy a bití na policejních služebnách. Už tehdy se věnoval muzice a hrál na bicí a zpíval, proto se snadno dostal do konfliktu s policií třeba na různých bigbeatových akcích. „Ten, kdo jde k policajtům nebo vojákům, je pro mě bezmozek. Mlátili nás i na koncertech a festivalech,“ vzpomínal.
Poustevník v lese i kamioňák v USA
Před policií se dokonce dva roky skrýval v Beskydech, kde žil v lese v jeskyni. Nakonec ho ale někdo udal a musel odejít. Režim ho během tzv. Asanace donutil emigrovat, jinak by skončil ve vězení. Potom žil celkem spokojeně 17 let ve Spojených státech, kde jezdil s kamionem a dokonce tam má čtyři děti.
I když pak skončil v Praze na ulici, vydělával si peníze. Pracoval na různých místech. „Byl to velice často nehrající a někdy také hrající člen našeho týmu na farmářském trhu na Kubáni, na Jiřáku i na Náplavce,“ vzpomínal na něj na Facebooku Jiří S. Kromě toho dělal také různé pomocné práce po pražských klubech jako je Cross nebo Palác Akropolis.
Nejvíce lidí ho znalo nejspíše z hospod a právě klubů. Na řadě míst se stal typickou postavou místního koloritu, například na Parukářce, rád také chodil do hospody U Vystřelenýho oka. Obloukem se ale prý vyhýbal jakýmkoliv moderním podniků, kde sedí „kravaťáci“.
Učarovala mu svoboda
Jako MC Špína vystupoval po boku muzikantů, co se věnují hlavně elektronické hudbě. Učarovala mu na ní prý volnost,svoboda nebo atmosféra ilegálních párty. Zažil i zásah policie na Czechteku v roce 2005. Jako MC Špína dýdžejů doprovázel mluveným slovem nebo zpěvem. Říkal, že ovládá několik jazyků, které také používal během svých vystoupení. Někdy to mohlo znít jako vymyšlená hatmatilka, MC Špína ale tvrdil, že to je svahilština, kterou mluví. „Jenže tady bohužel nikdo svahilsky neumí,“ řekl Novému Prostoru.
