Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Oblačno 8°C

Unikátní město pod Prahou. Tisíci kilometry podzemních „ulic“ provádí fotografická výstava

/
  • Výstava Město pod městem ukazuje fascinující podzemní zákoutí Prahy.
    20. října 2021 ● 18:16

    Praha je městem nebývalých krás a malebnosti. Kolikrát ale ani sami Pražané netuší, co před jejich zraky uschovává podzemí za roztodivná, pitoreskní a historická zákoutí, kam lze nahlédnout jen prostřednictvím fotografií odborníků odpovídajících profesí. Přístup do mnohých je totiž zakázán. Ochutnávku, kde se taková místa nachází, a jak to v nich zhruba vypadá, poskytuje fotografická výstava ve Vrtbovské zahradě nazvaná Město pod městem.

  • 1.

    Kanalizační systém

    Aniž bychom to vůbec brali ve zřetel, je samozřejmostí, že se nalézá prakticky pod každým naším krokem se. Řeč je o spletitém systému chodeb a štol kanalizační a stokové sítě, která se v hloubce jednotek i desítek metrů pod zemí line pod Prahou v neuvěřitelné délce zhruba 4 500 kilometrů chodeb. „Nejzajímavější historická část z období 1896–1909 podle projektu ing. Lindleye se v délce cca 100km rozkládá zejména pod centrem Prahy,“ prozradili autoři výstavy Jan Kamenický a Slávek Pauk. „Vyznačuje se přímo na míru pro Prahu navrženými vejčitými profily stok z 2x pálených kyselinovzdorných cihel, tzv. zvonivek. Elipsoidní tvar vejčitých stok nebyl zvolen náhodně – nejlépe totiž staticky odolává tlaku zeminy.“

     

    Stoková síť v Praze sestává ze 7 kmenových stok. Nejstarší z nich je stoka A, která je ze Staroměstského náměstí vedena shybkou pod Čechovým mostem napříč podzemím Letenské pláně, odkud vede do čistírny odpadních vod v Bubenči. Byla vyrubána hornickým způsobem, a odvodňuje Staré i Nové Město, včetně Malé Strany „Tento úsek nepotřeboval od svého zbudování žádnou větší opravu. Po 120 letech užívání je stále v netknutém stavu, což svědčí o zručnosti našich předků i o dobře zvoleném materiálu,“ sdělil dříve Blesku Dušan Záhrobský z oddělení Průzkumu stokové sítě Pražských vodovodů a kanalizací.

    Video
    Video se připravuje ...

    Tma jako v pytli, zatuchlý odér, roztodivné houbičky rašící na zdech a prudká strouha na úrovni vltavského dna. Tak vypadá nejstarší kmenová stoka vedoucí pod Letenskou plání. David Zima

  • 2.

    Pohřební krypty

    Ty nejstarších z podzemních prostor pod Prahou vznikaly nezřídka pro pohřební účely. Málo je v Praze kostelů, pod kterými by se nenacházely pohřební krypty. „Princip pohřbívání zemřelých do podzemních krypt v základech kostelů se v Praze rozmohl v průběhu 17. a 18. stol. - v období baroka – do takových rozměrů, že téměř každý barokní kostel má svoje podzemní pohřebiště,“ uvádí autoři výstavy. Ukládaly se do nich ostatky jednak měšťanů, ale zejména pak také církevních představitelů.

     

    Ti svůj věčný spánek spí také pod kostelem Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského na Malé Straně. Hovoří se o tom, že by v základech kostela mělo spočívat odhadem více než 300 mrtvých těl, z nichž některá jsou dokonce mumifikovaná, a to kvůli důmyslnému větracímu systému. „Byly tu vybudovány promyšlené průduchy a šachty, aby tady proudil suchý vzduch a uchovával mrtvá těla v co nejlepším stavu. Někde se dokonce uvádí, že bylo možno rozeznat výrazy těch osob,“ prozradila Blesku Marie Müllerová, která podzemím prováděla zájemce v roce 2017 v rámci akce Na den pod zem.

  • 3.

    Protiatomové kryty

    Ukázkami naopak relativně čerstvého období v dějinách jsou protiatomové kryty či jinak zvané stálé tlakové odolné úkryty. „Jsou to zvláštní, tzv. záštitné objekty, jejichž primárním určením byla ochrana ukrývaných osob proti tlakové vlně, radioaktivnímu zamoření, světelnému a tepelnému impulsu a účinkům chemických a biologických zbraní,“ uvádí Kamenický s Paukem. S jejich výstavbou se začalo ve druhé polovině 20. století v důsledku studené války, kdy atomová bomba byla nejničivější známou silou, vůči níž měly kryty ochránit obyvatelstvo.

     

    V Praze je takových krytů zhruba 200 – přičemž do jejich sítě spadá i metro. Největší z krytů se nachází pod Folimankou, Parukářkou nebo Vítkovem. Posledně jmenovaný je specifický tím, že jej komunisté nedokončili. Kryt o výměře 1600 m², který byl budován souběžně s Žižkovským tunelem, měl být původně dvakrát takový, ale vyražena byla jen nepatrná část, která v případě nouze měla sloužit coby márnice. Od 70. let minulého století však tyto prostory využívá laboratoř Ústavu jaderné fyziky Akademie věd s urychlovačem částic. „Pomocí záření urychlovače jsme už například zjišťovali původ pravěkého náramku, kolik dusíku je obsaženo v houbách, nebo důvod praskavosti střívek u jitrnic,“ prozradil Blesku vedoucí mikrotronové laboratoře David Chvátil.

  • 4.

    Potrubní pošta

    Pomyslný sci-fi fenomén, který už patří minulosti. Řeč je o potrubní poště, která ve své době patřila pod výbavu nejedné světové metropole – Prahu nevyjímaje. Počátky jejího fungování bychom vysledovali už v roce 1887, kdy se speciálně upraveným potrubím, kterým elektromotory poháněná dmychadla vytvářela podtlak, prohnala první poštovní zásilka. Ta na místo určení putovala rychlostí deseti metrů za vteřinu, zabalená ve speciálním pouzdru. „Původně byly vyráběné z celuloidu, později z duralu. Jejich délka činila 26–28 cm a průměr přibližně 6cm,“ uvádí Pouk se Slavinským.

     

    Koncem 20. století se pod úrovní pražského povrchu nacházelo zhruba 60 kilometrů poštovního potrubí. „Ročně jím bylo posláno průměrně 420 tisíc pouzder,“ uvádí autoři výstavy. Nebýt povodní v roce 2002, nejspíše by systém potrubní pošty fungoval do dnešních dnů. Na druhou stranu systém potrubní nebo jinak řečené pneumatické pošty dodnes využívají například některé z pražských nemocnic.

    Video
    Video se připravuje ...

    Potrubní pošta v Praze: Tudy létá i vaše krev! A migranti se ujali na Vltavě Matěj Smlsal, Lukáš Červený, David Vaníček

  • 5.

    Podtunelovaný Vyšehrad

    Kdo kdy slyšel o Vyšehradu, zná jej především jako pompézní citadelu majestátně se tyčící na ostrohu nad Vltavou. V jejích hradbách, strmých a několik metrů vysokých, se nachází kilometry podzemních chodbiček a prostranství, které vznikaly během 17. a 18. století. Část z nich je veřejnosti přístupná – v tzv. Gorlici je umístěno šest originálních barokních soch z Karlova mostu. Do podstatě větší části vyšehradského podzemí se však veřejnost podívat nemůže – ostatně v některých případech ani nemá jak. „Celkově je zdejší podzemí prozkoumáno asi ze 17 %,“ uvedl dříve pro Blesk Petr Kučera, nynější ředitel Národní kulturní památky Vyšehrad.

     

    A co podzemí, které již odborníci stihli prozkoumat? „Jsou to průchozí podzemní chodby, které měly za úkol umožnit nepozorované přesuny posádky v prostoru pevnosti,“ uvádí Pouk se Slavinským. Zajímavé je, že o jejich využití usilovali během druhé světové války nacisté, které v hradbách nad Ústavem pro péči o matku a dítě zbudovali protiletecké zázemí nemocnice. Podle Kučery se zde počítalo s kapacitou 300 až 400 osob. V jejich chodbách je dodnes patrné rozvržení některých místností včetně toalet nebo rozvodny elektřiny. „Bylo proraženo více přístupových cest, ale mnohé byly zazděny,“ prozradil Petr Kučera. Pozůstatky po těchto vchodech však lze dnes spatřit i pouhým okem při procházce podhradím.

    V minulosti bylo do Podolských kasemat vyraženo více vstupů. Ty jsou dnes zazděné, ale i pouhému oku bývalé průchodu neuninkou.
    Autor: Lukáš Zima

  • 6.

    Podzemní toky

    Není to jen Vltava, která protéká pražským územím.Těch toků je ve skutečnosti mnohem víc, byť zpravidla téměř všechny ústí do zmiňované řeky pramenící v šumavských luzích. Brusnice, Botič, Rokytka nebo Motolský potok – ty všechny začaly zpod země pramenit ještě dříve, než se v Praze začali usidlovat její první obyvatelé. Přesto řada z nich nakonec civilizačnímu tlaku podlehla, a v některých porůznu dlouhých úsecích jsou toky potoků vedeny v uměle vytvořených štolách, metry pod jejich přirozenými přírodními koryty, kterými ještě před staletími čile zurčila voda.

     

    Nejznámější „obětí“ pokroku je nepochybně potok Brusnice, která dnes prakticky celá protéká dlouhou rozkouskovanou podzemní štolou. „Krom několika kratších úseků zejména v Jelením příkopu jeho vodu na povrchu nepotkáme,“ upozorňují autoři výstavy. „Nejzajímavější podzemní částí je bezesporu tzv. průchod šancemi – barokním bastionem v severozápadním předpolí Pražského hradu, kde byla na podzemní štole vybudována místnost pro umístění hradícího zařízení, které umožňovalo štolu zatopit a znemožnit průnik nepřátelských vojsk do Prahy.“

     

    Z „podzemních“ potoků si pak nepříliš chtěnou pozornost vysloužil Motolský potok, do jehož tenat se v roce 2018 vypravili čtyři nerozvážní a lehkomyslní keškaři, kteří podcenili rozmary počasí. Náhlá bouřka prudce zvedla hladinu potoka a dva z nich bohužel v prudkém proudu, z něhož nebylo úniku, nalezli smrt. Jejich skon je bohužel smutným mementem toho, že jakkoliv jsou některé podzemní prostory lákavé pro dobrodružné výpravy, to, že do nich má běžná veřejnost zapovězený přístup, není zbytečný rozmar, nýbrž nezbytnost. K nahlédnutí do těchto tenat nicméně slouží výstava, která veřejnosti ukazuje dále třeba i taje podzemních komplexů budovaných nacisty, kolektory, skrze ketré jsou vedeny inženýrské sítě, nebo podzemní pískovny na Proseku či v Hloubětíně.

     

    Kde: Vrtbovská zahrada - Karmelitská 372/27, Malá Strana.
    Kdy: Do 31. října, denně od 10 do 18 hodin.
    Vstupné: Volné.

    Fotogalerie
    195 fotografií

Diskuse k článku Přidat názor
Počet komentářů: 0

Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.

Zobrazit celou diskusi
Články odjinud
VYHLEDAT VÝSLEDKY Načítám
Video se připravuje ...

Dnešní horoskopy