Béžová budova se nachází v Husitské ulici. Nápis nad vchodem nelze přehlédnout. Objekt je rozdělen na suterén a přízemí. Obě patra pomáhají lidem, každé trošku jinak. S Bleskem jsme v přízemí pomáhali připravovat snídani a popovídali jsme si s klienty u hrnku horké čokolády. Od 8:00 do 10:00 se totiž na místě podává snídaně, mezi 10:30 až 12:00 zase oběd.
Musí být samozřejmě dodržena hygienická i protiepidemická opatření. Hladoví zájemci jsou dovnitř pouštěni po skupinkách a na 30 minut. Jak Blesku sdělila jedna ze zaměstnankyň, v místě, kde je služba poskytována, platí jasná pravidla. Musí se dodržovat, protože prostor je relativně malý.
Těžký osud
Jedním ze strávníků je pan Václav, který už třetím měsícem centrum navštěvuje. „Ze začátku jsem si říkal ‚ježišmarjá, co když mě někdo ze známých uvidí,‘ ale tak co,“ říká sympaťák s vousy. Pražanem je už 64 let. „Mám vystudovaná práva, ale to neznamená, že člověk neskončí na mizině.“ Celý život býval podnikovým právníkem, měli vlastní firmu, osud ale nakonec všemu chtěl jinak.
Práce zaměstnankyň centra si velice váží. „Potřebují s námi hodně trpělivosti. Někteří lidé neměli takové štěstí získat sociální návyky. Paní, co tu dělají, odvádějí úžasnou práci.“ Zásluhou zaměstnankyň centra získal ještě s jedním kolegou ubytování v hostelu. Ještě neví, co bude dál. „Upřímně do svého oboru se vrátit nemůžu. Bude záležet na situaci, jaké plány si udělám,“ přemýšlí milovník Bulgakova a Škvoreckého.
Další muž z Moravy poutavě vyprávěl o Bibli a historii. „Do Prahy jsem přijel, abych hrál s kamarádem na kytaru. Umím zahrát na všechny druhy kytar. Vystupujeme ve Vagónu nebo v Rock Café. Na ulici také, protože se tam dají vydělat slušné peníze,“ popisuje. Z tíživé situace se snaží dostat ze všech sil.
Služby
Co člověk, to osud. Všechny však spojuje radost z poskytovaných služeb. Nízkoprahové centrum v přízemí nabízí mimo snídaní také praní prádla pro klienty. Denně stihnou dva zájemce. Ráno si přinesou prádlo, odpoledne ho dostanou čisté a suché. O službu je veliký zájem, proto se musí objednávat dopředu. Jednou týdně se také lidé mohou v centru nechat otestovat na covid.
Každé pondělí probíhá výdej potravin pro zaměstnané klienty. Jedinečnou službu využívají osoby, které nastupují do práce, první výplata bude minimálně až za měsíc a momentálně nemají „ani korunu“. V přízemí se dokonce vyučuje počítačová gramotnost, neboli základy práce s PC. Další službou je individuální sociální poradenství. Jako žhavá novinka se připravuje také výuka etikety.
Nízkoprahové i komunitní centrum
Přízemí (Nízkoprahové denní centrum Husitská) se obecně věnuje přímé podpoře návštěvníků formou sociálního poradenství (návazné odborné sociální poradenství poskytuje sociálně-právní poradna, pozn. red.), doplňováním vzdělání či například hmotnou a potravinovou podporou. Suterén se zase specializuje na podporu svépomocných skupin a tvoří osvětové pořady pro školáky i dospělé. „Obecně se suterén snaží o setkávání lidí, které majoritní veřejnost vnímá jako "odlišné", se sousedy z Prahy 3 i z ostatních městských částí,“ vysvětluje ředitel společnosti R-Mosty Jakub Čihák.
Typický návštěvník
Častým návštěvníkem centra je člověk, který potřebuje pomoc s naplněním základních životních potřeb, chce se spojit s vnějším světem a znovuzískat stabilitu i důstojnost. „Stejně tak se ale dá říci, že typickým klientem je třeba žena, seniorka, která žije sama a navštěvuje dvakrát týdně v suterénu kroužek angličtiny a chodí k nám na odpolední kino, kde potká jak klienty KC z přízemí, tak další žižkovské rezidenty, se kterými sdílí svůj čas,“ doplňuje Jakub Čihák.
Provoz za covidu
Centrum fungovalo i přes nepřízeň osudu v podobě mimořádných stavů a lockdownů. Služby v budově se však musely přizpůsobit momentálním hygienickým požadavkům. Povolených bylo šest osob na prostor - dva zaměstnanci a čtyři klienti. K tomu rozdávali základní potraviny lidem, kteří zůstali v „terénů“ V pandemii přicházel každý, kdo potřeboval teplé šatstvo, potraviny, testy, respirátory. „Obsloužili jsme tak mimo rámec běžné činnosti stovky jednotlivců a desítky rodin s dětmi,“ říká ředitel.
R-Mosty a Husitská
Původně nadaci R-Mosty založila v roce 1992 skupina sociálních kurátorů pracujících s romskými dětmi z vyloučených lokalit. Od roku 2004 sídlí na pražském Žižkově, kde v současnou chvíli provozují čtyři sociální služby. Azylový dům pro matky s dětmi mají také v Mladé Boleslavi.
„Dům v Husitské jsme si pro vznik komunitního centra vybrali, jelikož se hodil svými proporcemi. Obě patra byla dlouhodobě opuštěná a radnice Prahy 3 přistupovala k naší myšlence vstřícně,“ povídá ředitel. V roce 2016 a 2017 část domu zrekonstruovali za pomoci evropské dotace. Snahou organizace je partnersky a profesionálně pomáhat svým klientům.
Jak vypadá nízkoprahové centrum uvnitř? Jan Dařílek
