Někdy v roce 2010 se nynější vinařka Stočesová Martinková dostala do znojemského kraje, konkrétně do vesničky Slup. Začala ochutnávat víno a do hloubky se o něj zajímat. Na Moravu jezdila skoro každý víkend. „Prvních pět let jsem jen poslouchala vinaře, jak o tom mluví,“ vzpomíná.
Najednou ji zazvonil telefon. Kamarád zapomněl na 100 litrů Veltlínského zeleného a poprosil Aničku, aby se o víno postarala. „Začala jsem zpovídat vinaře, co se s tím vínem musí dělat.“ Své první víno dala do soutěže a nedopadlo vůbec špatně. Získalo místo mezi stříbrem a zlatem.
V roce 2016 se Anička pustila do výroby vína přímo na Moravě, ale koncem roku musela převézt všechno zrající víno z Moravy do rodinného domku v Praze-Stodůlkách. Neměla čas se o víno starat v místě sběru. Na jaře 2017 dovezla pět hotových druhů k hodnocení do vesničky Slup ve znojemském kraji a sousedních Jaroslavic. Jako Pražanda získala v obrovské konkurenci fantastických 5 zlatých. Čtyři ze Slupi a jednu z Jaroslavic.
Proto se v roce 2018 odvážila do výroby většího množství vína. Tento rok se stal pro její vína obzvláště úspěšným na vinařských soutěžích na Znojemském koštu, v Tasovicích, ve Slupi, v Jaroslavicích a v Hrádku, kde i mezi zahraniční konkurencí získala celkem 11 ocenění (8 zlatých ocenění, 2 vítěze v odrůdě a šampióna výstavy).
O sklípku
Ve vinařství AZ se snoubí analytické myšlení s tradičními postupy. Vinařka Anička je studovaná informatička s citem pro řemeslo. “Moje moderní postupy jsou skloubeny se znalostí těch původních,” povídá. Dává přednost všem metodám, které u vinařů fungovaly už kdysi. „Takže nepoužívám ani kompresor na stáčení vína. Nechávám ho odtékat samospádem,“ doplňuje Anička.
S manželem Zdeňkem si zakládají na tom, aby pracovali „po staru“, ale zároveň s pomocí moderních vymožeností. V procesu kvašení maximálně využívají chladící klimatizace. „Takže podchlazuji kvasinky, abych přirozenou cestou zastavila proces kvašení a přidávala tak minimum síry,“ říká. Víno číří tou nejšetrnější metodou. „Kdysi šlo o nejrůznější horniny, dnes si vše člověk koupí ve vinařství. Měří se dost hodnot a já jako správný ajťák mám tabulky. Vypočítala jsem si, kolik mám do vína čeho dát.“
Jejím prvním vinařským učitelem byl Michal Mikulenčák, vinař z vesničky Slup nedaleko od Znojma. Vysvětlil jí také, jak měřit hodnoty ve víně. Při procesu „krášlení“ využívá vinařka své domácí laboratoře v útrobách rodinného domku. Měří například zbytkové cukry, kyseliny a bílkoviny.
Spoléhá se přitom nejen na své zrakové vjemy a chuťové pohárky, ale i na zpracování získaných informací. Všechny naměřené hodnoty si pravidelně zapisuje. „Proces se totiž musí hlídat. Když se neuhlídá, vznikají různé vady vína,“ popisuje Anička. Nedokonalosti se tvoří už na vinohradu, což vinař nedokáže při „krášlení vína“ šetrným způsobem ovlivnit. „Proto si hledáme kvalitní hrozny.“
Problémy se „sirkami“
Vinaři se prý nejvíce obávají takzvané „sirky“. Ta vzniká, když kvasinkám chybí výživa a proto začnou zapáchat. Víno poté smrdí po zkažených vejcích. „To se mi ale naštěstí neděje, protože si to hlídám,“ směje se vinařka.
Vyučující ve vinařské akademii si prý dokonce od vinařů „sirky“ berou, aby je mohli na přednáškách ukazovat jako odstrašující příklad. Také Anička se v roce 2019 přihlásila na vinařskou akademii ve Valticích. Chtěla si své předchozí vinařské úspěchy a nasbírané vědomosti potvrdit i pro další období.
Karkulka ve sklípku
Protože manželé stáčí víno samospádem, v začátcích museli ve sklípku ručně tahat velké skleněné demižóny nahoru a dolu mezi policemi. „Demižón s 50 litry opravdu neuzvednu, tak jsem stáčela na etapy po 25 litrech,“ říká Anička. Její manžel ale vymyslel „Karkulku“ – červený mini výtah s kolečky, určený na demižóny. Nádoby po zemi jezdí na podložkách s kolečky, najede se s nimi na plošinku „Karkulky“ a zapne se výtah.
Demižóny zvedá speciální přístroj zvaný Karkulka:
Víno šampión
Na odborné degustace a výstavy vín vozí ze Stodůlek Anička své vzorky hlavně do znojemského kraje, kde se všechny hrozny “narodily”. Na jedné z největších výstav Znojemský košt ve Znojmě, kterou pravidelně pořádá světoznámá firma Znovín, se jí dostalo neuvěřitelného ocenění. Se svou Pálavou se tam stala v jednom ročníku absolutním vítězem odrůdy.
Také na výstavě vín, kterou hodnotili předsedové hodnotících komisí ve Slupi u Znojma, získala nejvyšší možné ocenění – Šampión výstavy. Vinařovi, který předtím běžně se svou Pálavou soutěž vyhrával, prý při ochutnávce Aniččiny Pálavy naskočila husí kůže, jak mu lahodila.
„My jsme jediné zařízení, které má jak nahrávací studio, tak vinný sklípek najednou. Když jsou umělci ve studiu a úplně se jim nedaří, bývají podpořeni sklenkou vína. Prostředí se rázem změní. Zmizí křeče a nervozita,“ nadšeně vypráví Zdeněk Stočes. Z posledních slavných jmen navštívili prý sklípek manželé Preissovi.
Sklípek, ne vinotéka!
Anička a Zdeněk si však nechtějí hrát na otevřené vinné sklepy nebo vinotéku. „Neděláme to pro peníze, ale abychom si tu s lidmi popovídali,“ říká vinařka. Je pro ně důležité, aby se hosté vínu věnovali a ne ho do sebe jen lili. „Vinař je rád, když vidí, že se jeho hosté vínu věnují,“ dodává Anička.
Na závěr se oba smějí, že jejich víno má mizernou trvanlivost. Jednou si totiž jejich kamarád jedno otevřel a do večera bylo „v háji“ celé balení se šesti lahvemi. Ne však kvůli tomu, že by se snad zkazilo, ale protože chutnalo tak dobře, že nevydrželo ani den.
