Než se dostaneme k životu Konstancie, zmiňme okolnosti, které ji na Pražský hrad přivedly. V české historii nenalezneme mnoho knížat a králů, kteří své partnerské neshody řešili rozvodem. Nezřídka u nich svatební slib „v dobrém i ve zlém“ trval vskutku až do jejich posledních dnů. Výjimkou je Přemysl Otakar I., který ve svém relativně mladém věku pojal za manželku Adlétu Míšeňskou (†51).
Prožili spolu složitých 20 let, v rámci kterých byl Přemysl opakovaně volen českým knížetem, a opakovaně sesazován v důsledku sourozeneckých rozepří. Klid nastal až v roce 1198, kdy byl Přemysl korunován na českého krále. O královskou korunu jej už bratři připravit nemohli. Zato se Přemysl rozhodl připravit o svou Adlétu.
Nová královna na scéně
„Stěží tu hrály nějakou roli motivy politické,“ uvádí renomovaný historik Josef Žemlička (73) v knize Přemysl Otakar I. „Šlo především o pohnutky osobního rázu a smyslný Přemyslovec tu bezohledně prosadil svou vůli. Manželka se mu jednoduše znelíbila,“ dodává historik s tím, že jako oficiální důvod k rozvodu byl čtvrtý stupeň příbuzenství mezi oběma. „Předtím českému vládci tento nedostatek nikterak nevadil,“ konstatuje Žemlička.
Touto dobou vchází na scénu tehdy devatenáctiletá Konstancie Uherská. „Přemyslova mladá, krásná nevěsta, střídající vyhnanou Adlétu se narodila se někdy kolem roku 1180 ze spojení uherského krále Bély III. a jeho druhé choti, francouzské kněžny Agnes de Chattilon,“ rozepisuje se v knize Radostný úděl vdovský: Královny-vdovy přemyslovských Čech historička Gabriela V. Šarochová (52).
Od útlého věku se s ní počítalo jako s vhodnou „partií“ pro některý z předních evropských královských dvorů. „Uherská královská rodina uzavírala sňatky jen na té nejvyšší úrovni,“ podotýká Šarochová.Těžké první krůčky
Když ale Konstancie, respektive její rodina, se sňatkem souhlasily, málokdo očekával, do jak svízelných situací se dívka dostane. V Praze ji „nezanedbatelná část společnosti vůbec nepřijala, dokonce ani věrní a dotud loajální Přemyslovi straníci jí neskrývali rozhořčení a novou paní vnímali ne lépe než jako skandálně protěžovanou konkubínu,“ uvádí Šarochová. „Papež neváhal vyjádřit se o české královně jako o cizoložnici.“
Ke sňatku mělo dojít někdy v roce 1199, patrně v Praze. Tamtéž se o rok později narodil Konstancii první syn, jehož Přemysl pojmenoval neočekávaně, skoro až z trucu. „Malý králevic obdržel jméno Vratislav, nepochybně k zastínění stejnojmenného a nyní nepohodlného prvorozence,“ uvádí Žemlička. Přemyslův nejstarší syn, který se narodil Adlétě, a který měl podle rodových zvyklostí být následníkem trůnu, totiž také nesl jméno Vratislav (†44).
Jenomže král se nejen ke své předešlé manželce, ale i k dětem z onoho manželství přestal hlásit. Vpravdě se dá říci, že spolu s Adlétou, zapudil i je. Přemysl dělal vše možné, aby v rámci nástupnictví byli prosazeni jeho potomci z druhého manželství. Až se mu to nakonec podařilo. S Konstancií, s níž prožil 31 let, měl celkem devět dětí, mezi nimi i svého nástupce Václava I. (†48).
Rozluka?
První léta Přemyslova vztahu s Konstancií byly nicméně turbulentní a hovořila do nich celá Evropa, a jak bylo poznamenáno, i papež – který požadoval, aby se Přemysl vrátil ke své první ženě. Dospělo to nakonec do takové fáze, že Přemysl v roce 1204 „slíbil“, že Konstancii opustí a vrátí se k Adlétě. „Nevíme, jak vážně tento slib bral; snad jím hleděl alespoň načas vyrazit nátlakový prostředek z rukou papeže, snad zapůsobila obava, že Konstancie mu již nedá syna a královská linie Přemyslovců vymře,“ uvádí Žemlička.
Přepočítali se všichni. „Obnovené soužití Přemysla s Adlétou Míšeňskou nemělo dlouhého trvání,“ uvádí historik dále. „Konstancie totiž pražský dvůr neopustila, a jakmile v roce 1205 porodila syna Václava, vrtkavý Přemysl jí znovu a rád uvolnil místo po svém boku.“ Ačkoliv spory utichly až Adlétinou smrtí v roce 1211, Přemysl Konstancii už více neopustil a v rámci osobního života dosáhl „svého”.Šťastná léta
„Má se za to, že její manželství bylo vydařené, harmonické, že poměr mezi ní a Přemyslem byl láskyplný, hluboký a vřelý. A víc než to, byl prý přímo milenecky vášnivý,“ uvádí Šarochová o Konstancii. „Společně založili početnou a asi spokojenou rodinu. Mezi rodiči a dětmi i mezi sourozenci panovaly silné, citově intenzivní, možná až deformované vztahy, přesahující obvyklý dynastický rámec.“ Dobré vztahy měla mít i se svými snachami.
Královna vdova
Sňatek skončil Přemyslovým skonem v roce 1230. „V okamžiku manželovy smrti byla žena v plné síle, třebaže se její věk pohyboval kolem padesátky,“ píše o Konstancii Šarochová. Výtečné vztahy s dětmi také Konstancii zaručily, že i v pozdním věku mohla být velice aktivní a činorodá. V moravském Tišnově například nechala založit cisterciácký klášter Porta Coeli.
Ostatně do Tišnova také po mnohaletém žití v Praze Konstancie natrvalo přesídlila, snad aby se mohla věnovat rozkvětu nově vznikajícího kláštera. „Ve druhé polovině třicátých let, kdy se ještě stále budovalo, se z Moravy vzdalovala ne snad výjimečně, ale málokdy, (…) přitom do sídelního města nebylo nedosažitelně daleko,“ tvrdí historička. „Tišnov pro ni byl příjemným a výhodným místem, dlela v blízkosti své původní uherské vlasti.“
Věčný odpočinek
Poslední den královny vdovy, která se navzdory své neproblematické osobnosti dočkala nelichotivého přízviska „konkubína“, nadešel 6. prosince 1240. „Bylo jí asi šedesát let, na dobový průměr požehnaný věk,“ konstatuje Šarochová. Místem jejího posledního odpočinku se stal klášter, který sama zakládala. Je jednou z mnoha českých královen či kněžen, které „neodpočívají“ po boku svých královských manželů ve svatovítském chrámu na Pražském hradě, kde spočívají ostatky jejího milovaného Přemysla Otakara I.