Kristian pochází z holandského Rotterdamu, kde působil jako manažer ve společnosti Apple. Profesní růst ale znamenal vyšší administrativu a menší kontakt se zákazníky, který Kristianovi začal chybět. Proto se rozhodl pro kariérní změnu a přestěhoval se do Londýna, aby se stal učitelem angličtiny. „Mám rád angličtinu a práce lektora mi umožňuje být neustále v přímém kontaktu s lidmi, ne jen přes obrazovku. V tomto oboru máte také spoustu možností rozvoje a růstu, je jen na vás, kam se chcete dostat. Můžete celý život pouze učit nebo hledat další příležitosti,“ říká Kristian.

Praha zaslíbená

Po studiu se Kristian rozmýšlel, kde své znalosti uplatnit a po zvážení mnoha ekonomických i lidských faktorů si vybral Prahu. „Praha je naprosto unikátní, procházet se Starým městem je jako se ocitnout v pohádce. Jiné městské části jsou zase velmi prostorné. I když je na ulicích plno, pořád kolem sebe máte spoustu prostoru. To dělá Prahu tichou a klidnou v porovnání s jinými velkoměsty. Co ale rozhodně vyčnívá, je městská hromadná doprava. Je levná, propracovaná a spolehlivá, v žádném jiném evropském městě nic podobného nenajdete. V Praze se obejdete bez auta,“ vysvětluje Kristian.


Na Praze také velmi oceňuje férové ceny denních menu v restauracích a unikátnost stravenek, což jinde v Evropě není běžné. Také už si zvykl na to, že oběd je tu hlavním jídlem dne, na rozdíl od Holandska nebo Velké Británie, kde je většinou nejpodstatnější večeře. Z českých jídel má nejraději karlovarský knedlík a domácí koláče. Není ale jediný, komu česká kuchyně učarovala. „Jednou jsem vzal své zahraniční přátele do restaurace na svíčkovou. Nejdřív kroutili hlavou, jak někdo může jíst maso a smetanu dohromady s brusinkami a citronem. Když ale ochutnali, byli tak nadšení, že naši whatsappovou skupinu přejmenovali na „Svickova boys“,“ směje se Kristian.

Co Praha postrádá

Co Kristianovi v Praze schází? „Chybí mi větší diverzita. V Applu jsem vedl tým lidí různých kultur, náboženství, barev pleti a přístupů k životu. Svět je díky internetu malý a především mladá generace se setkává a bude setkávat s mnoha kulturami. Myslím, že diverzita přináší spoustu pozitiv, samozřejmě má i svá negativa, ale v zásadě je to dobrá věc,“ dodává.

Samé překvapení

Kristiana příjemně překvapilo množství parků a zeleně nejen v Praze, ale i mimo ni. Pozitivně také hodnotí ohleduplnost a organizovanost cestujících MHD: „Když vidím, že někdo nestojí na pravé straně eskalátorů z metra nebo nečeká, až nejdříve lidé vystoupí, a hrne se dovnitř, je mi jasné, že jde o turistu,“ usmívá se Kristian. Také se podivuje nad tím, jak tu lidé dokážou v klidu vyčkávat: „Životní tempo je tu pomalejší než jinde. Překvapily mě hlavně dlouhé fronty v supermarketech. V Londýně by si lidé hned stěžovali a okamžitě by se otevřely další pokladny, ale tady se trpělivě čeká. Zdá se, že Češi jsou s frontami smíření.“ 


Kristian se intenzivně učí česky. V kavárně při rozhovoru s personálem zásadně komunikoval v češtině. Líbí se mu zvuk češtiny a to, že je fonetická. Jak říká: „Líbí se mi, že i když řeknu špatně pád nebo tvar, ale slovo vyslovím správně, lidé mi přesto rozumí. Z tohoto hlediska je čeština snadná, nějak se domluvím. Pokud se ale bavíme o tom, jak mluvit česky správně, to už je jiný příběh. Řekl bych, že je ale rozhodně možné naučit se česky alespoň na úrovni B1 za dva roky.“

Imigrační stereotypy

Kristian by se chtěl stát příkladem pozitivní imigrace a změnit stereotypní náhled na imigranty. Ačkoli se mu párkrát stalo, že se někdo pokusil využít toho, že je cizinec, Češi jsou podle něj velmi milí a nápomocní. Chtěl by se s nimi ale dostat více do kontaktu, protože nyní žije v sociální bublině.

Lidé v jeho okolí jsou totiž převážně studenti angličtiny nebo jiní učitelé anglčtiny. Toto by rád změnil a lépe se tak začlenil do české společnosti. Doposud se nesetkal s nelibostí místních kvůli tomu, že není Čech. Jak sám říká: „Není to o tom, jestli jste cizinec, nebo ne. Dostáváte to, co dáváte. Když jste k lidem milí, jsou milí oni k vám.“ 

Fotogalerie
5 fotografií