O psychologii se začala zajímat ve čtrnácti letech. Četla dostupné knihy, začala chodit na přednášky a semináře, až se vrhla i do psychoterapeutického výcviku, který ji skrze nejrůznější techniky dostal až k práci s tělem. „Naše mysl sídlí v těle. Nelze pracovat jen s jedním a přehlížet druhé,“ naučila se Jana během mnoha let praxe. Na svých seminářích proto vždy na úvod zařazuje řízenou relaxaci, kde si člověk uvědomí celé tělo – a tím i ztiší a přivede do přítomnosti roztěkanou mysl.
„Když je tělo v nepohodě, je dost těžké udržet mysl veselou a optimistickou. Proto je důležité cvičit, hýbat se, udržovat své tělo zdravé, pružné,“ klade psychoterapeutka velký důraz na fyzickou pohodu, které je možné docílit i bioenergetickým cvičením, kterému se právě Jana se svými klienty věnuje.
Navnímejte se
Co to ale je? „Při bioenergetickém cvičení nejde jen o pohyb, ale především o uvědomování si tělesného prožívání při pohybu,“ prozrazuje terapeutka Jana. „A dále zde lze vnímat cvičení jako stresovou situaci a člověk se v průběhu učí stále dobře dýchat, zůstávat v kontaktu sám se sebou, odpočinout si, když už nemůže.“ Rada pro takové je nacvičit si to a potom volně přenášet do každodenního života, který stres také přináší. Díky cvičení a tomuto nácviku bychom měli zvládat stres lépe.
Sama Jana přiznává, že sama má občas problém i se svým tělem, i když se mu tolik věnuje. „Ale ve smyslu, že ho přehlížím a nechci slyšet jeho signály, nechci se nechat omezovat jeho těžkopádností. Ostatně, jak jsem si všimla, dělá to velká část populace. Zabereme se do práce, chceme realizovat nějaký nápad a přestaneme vnímat – nedojdeme si třeba za celý den na záchod, nedáme si dost času se v klidu najíst a někdy dokonce i nedostatečně dýcháme, celou noc pak pořádně nespíme a myslíme na úkoly, co nás druhý den čekají,“ podotýká psychoterapeutka, že vnímání těla začíná od fyziologických potřeb.
„Přitom jídlo, pití, spánek, vylučování, sex jsou základní potřeby a je třeba si k nim dát hlavní prioritu. Je tedy potřeba pracovat na své maximum a ne víc – tedy nezapomínat na tyto své základní potřeby.“
