České děti potřebují více frustrace, méně bublinkové fólie, říká odbornice na duševní zdraví mládeže

Před dvěma lety provedl NUDZ pilotní monitoring mezi šesti tisíci žáky devátých tříd. Výsledky byly pro veřejnost šokující - 50 % dětí uvedlo snížený well-being, 40 % příznaky depresivity a 30 % vyšší úzkosti. „Je nutné zdůraznit, že šlo o symptomy, nikoli diagnózy. Neznamená to, že 40 procent dětí trpí depresí. Ale tyto pocity rozhodně nelze brát na lehkou váhu,“ vysvětluje Lukasová. Podle ní navíc české děti vycházejí ve srovnávacích studiích hůře než jejich vrstevníci z většiny zemí Evropy – za námi zůstávají už jen děti z válkou zasažené Ukrajiny.

Jedním z důvodů, proč jsou české děti na tom tak špatně, je podle Lukasové školní prostředí. „Stále se klade důraz na memorování a jednu hodinu za druhou. Chybí prostor pro diskuzi, sdílení a větší otevřenost. Vidím sice, že se to postupně mění, ale je to běh na dlouhou trať,“ říká psychoterapeutka. Za vzor dává Finsko, kde jsou žáci více vtaženi do výuky a nejsou jen pasivními příjemci informací. „V severských zemích se otevřeně mluví i o duševním zdraví. U nás stále existují školy, kde mi ředitel řekne, že psychické potíže dětí prostě neexistují,“ dodává.

V psychoterapeutické praxi se Magdalena Lukasová nejčastěji setkává s úzkostmi spojenými s dospíváním. „Puberta je sama o sobě rizikový věk a často je těžké rozlišit, co je ještě přirozené, a co už je známkou duševní poruchy,“ popisuje. Současná generace navíc čelí nepředvídatelným okolnostem - pandemii covidu, válkám či klimatické krizi. „To v dětech vyvolává pocity beznaděje, objevují se sociální fobie nebo vztahové problémy. Vztahy řeší mladí mnohem víc než předchozí generace, a to je vlastně pozitivní, protože myslí na to, co jim nedělá dobře,“ říká.

Matka samoživitelka vybudovala chlebíčkové impérium. "Začínala jsem s vozíčkem na hlavním nádraží," říká zakladatelka Libeřských lahůdek Jindřiška Šindelářová

Podle statistik jsou sebevraždy u dospívajících dokonce druhou nejčastější příčinou úmrtí po autonehodách. „To číslo vypadá hrozivě, ale je třeba vidět kontext. Mladí lidé neumírají na nemoci, takže v žebříčku vystupují sebevraždy. Přesto je to problém, který v praxi vídám často,“ dodává Lukasová.

Dívky jsou na tom hůř

Monitoring také ukázal, že duševními obtížemi trpí více dívky než chlapci. Podle Lukasové to není překvapivé. „Dívky jsou citlivější, víc nahlížejí do svých emocí a častěji se potýkají s tlakem na dokonalost, který přinášejí sociální sítě. U chlapců se to zase může projevovat větší agresivitou,“ vysvětluje. Sociální sítě ale podle ní za všechno nemůžou. „Nejsou jedinou příčinou, i když tlak na mladé vytvářejí. Místo represí je důležité učit děti, jak se v digitálním světě pohybovat,“ myslí si.

Otec holčičku přivazoval k židli, aby se nenaučila chodit, popisuje šokující příběhy z Klokánku Hanka Kupková

Velký díl viny podle odbornice nesou i rodiče. „Dnešní děti jsou často vychovávány v bublinkové folii. Rodiče mají pocit, že je musí chránit před všemi riziky. Jenže pak přijde střet s realitou, třeba nástup na střední školu, a dítě to nemusí zvládnout,“ vysvětluje. Lukasová doporučuje děti od malička vystavovat frustraci přiměřené věku. „Nechte je jet autobusem k babičce, poslat samotné na menší nákup nebo je zapojte do domácnosti. Postupně si tak vybudují psychickou odolnost. Pokud je budeme chránit příliš a pak je necháme spadnout do reality bez přípravy, může to vést k úzkostem a izolaci,“ varuje.

V podcastu se rodiče dozví i praktické rady, například jak funguje prevence, jak poznat varovné signály, kdy už zpozornět a kam se obrátit, pokud má dítě psychické potíže. Lukasová přibližuje i takzvanou pyramidu péče, která ukazuje možnosti pomoci od školního psychologa až po specializovaná pracoviště. „Nejdůležitější je, aby rodiče i děti věděli, že vyhledat pomoc není ostuda. Naopak,“ uzavírá Magdalena Lukasová.