„Jsou to právě čtyři roky, co jsem se vrátila do života. Po šestnácti minutách klinické smrti,“ začíná své vyprávění ekonomka Marie Frýdmanová. Začátkem roku 2015 se kvůli stále se zhoršujícím bolestem levé kyčle, které ji dokonce donutily chodit o holi, chystala na operaci kloubu. Ta byla plánovaná na 8. března. Začala se zadýchávat, což přičítala zátěži s nohou, a ani ve snu ji nenapadlo, že jí život zanedlouho „nadělí“ mnohem závažnější komplikace.

Podle svých slov tehdy ani nežila nijak nezdravě. „Starala jsem se o sebe jako průměrně inteligentní člověk, rozhodně jsem chodila pravidelně na kontroly,“ hodnotí zpětně Marie, avšak přiznává, že její neřestí bylo kouření. EKG, které absolvovala půl roku před osudným pondělím, žádné srdeční potíže neodhalilo, a také předoperační vyšetření nasvědčovala tomu, že je Marie v pořádku.

,Neboj se, budeš žít‘

V pondělí 2. února 2015 se ale ukázalo, že všechno je jinak. Ten den začal docela obyčejně – vyrazila do práce na Malostranské náměstí a těšila se, že si večer s dcerou Terezou (35) udělají dámský večírek s krevetovým koktejlem. Těsně před půl sedmou večer nastoupila do tramvaje číslo 12 a vydala se domů na Smíchov.

Tam už ale nedojela. Na Arbesově náměstí se totiž zničehonic skácela k zemi. „Srdeční zástava. První, co si pamatuji, je obličej lékaře, který mě drží za ruku a říká: ,Neboj se, budeš žít'. Předtím mi čtyři minuty zcela profesionálně prováděli dva muži v tramvaji masáž srdce, dalších 12 minut lékaři v záchrance,“ popisuje Marie rozhodující okamžiky. Kdyby se „složila“ o půl hodiny později, kdy už měla být sama doma, nepřežila by. Pokud totiž k srdeční zástavě dojde mimo nemocnici, bývá v 90 procentech případů smrtelná.

Zúžené cévy a arytmie po rodičích

Marie se probrala v pražské Všeobecné fakultní nemocnici po katetrizaci, což je vyšetření, jímž se zjišťuje rozsah poškození kardiovaskulárního systému. Diagnóza byla nekompromisní - zjistilo se, že její srdeční sval je až z 1/16 poškozen, že trpí ischemickou chorobou srdeční (ischémie = nepoměr mezi potřebou a dodávkou kyslíku, pozn. red.) a na dvou místech má zúžené cévy.

„Pak už to šlo ráz na ráz. V pátek mi voperovali bypass (přemostění zúženého nebo uzavřeného úseku tepny, pozn. red.) a přesunuli mě na kliniku kardiovaskulární chirurgie, potom na antiarytmickou jednotku, při další operaci jsem dostala dva stenty k roztažení cév,“ uvádí s tím, že po celou dobu jí byli obrovskou oporou její manžel Jiří (60) i dospělá dcera. „Dozvěděla jsem se, že zúžené cévy a špatný celý koronární systém mám s vysokou pravděpodobností daný geneticky po rodičích,“ vysvětluje Marie. Oba trpěli srdeční arytmií, avšak význam tomu nepřikládala - zemřeli totiž až po osmdesátce.

Marie Frýdmanová 3. února 2015. V tu dobu za sebou měla katetrizaci a čekala na operace.
Marie Frýdmanová 3. února 2015. V tu dobu za sebou měla katetrizaci a čekala na operace.
Autor: archiv Marie Frýdmanové

Následně Marii voperovali defibrilátor - „hlídače“, který má v případě potřeby dát srdci impulz a znovu ho nastartovat. „To byla vlastně prvotní příčina mé zástavy - fibrilace komor, kdy srdce přestane pumpovat krev a jen se splašeně chvěje. Od té doby naštěstí zatím nebylo potřeba, aby zasáhl,“ dodává. Všechny zákroky se lékařům z VFN podařilo odoperovat během deseti dní, po nichž Marie odjela na zotavenou do lázní v Poděbradech. Do práce se vrátila po šesti týdnech od zástavy a v červnu 2015 jí k její velké úlevě ve vinohradské nemocnici vyměnili i nefunkční kyčelní kloub.

I přes klinickou smrt, kterou Marii připomíná zhruba deseticentimetrová jizva na hrudníku, dnes žije jako každý jiný člověk. „Beru denně čtyři prášky, to je vše,“ dodává Marie s úsměvem. Z vděku za nový život je ale přeci jen opatrnější než dřív. „Nechci mařit práci ostatních. To je i důvod, proč nekouřím. Připadalo by mi nečestné, abych snahu a úsilí tolika specialistů ničila samovolně,“ říká.

Ačkoliv se s nimi Marie nikdy nesetkala, za život kromě lékařů vděčí i dvěma mužům, kteří jí bezprostředně po kolapsu začali masírovat srdce. „Význam okamžitě poskytnuté laické resuscitace je absolutně zásadní a klíčový. Jakékoli prodlení má fatální důsledky,“ řekl Blesku kardiolog Jan Bělohlávek, Mariin ošetřující lékař. Pokud totiž prvotní resuscitace začne až po pěti minutách od zástavy srdce, šance na normální přežití je mizivá – hrozí závažné mozkové postižení i smrt. „Moc jim děkuju,“ vzkazuje znovuzrozená Marie.

Na onom světě

Nekonečných 16 minut byla Marie v klinické smrti, tedy ve stavu, kdy dojde k zástavě srdce i dechu, ale centrální nervová soustava stále funguje. Ona sama si zážitky „z druhého břehu“ nepamatuje, prý je však popisovala sestřičkám bezprostředně po převozu do nemocnice. „Viděla jsem své dva psy, kteří už v té době nežili, a hovořila jsem se svojí maminkou. Ta mi povídala ,a mazej‘ – a to ona říkala často. Určitě jsem byla někde nahoře,“ popsala Marie, jež si kvůli krátkodobé ztrátě paměti téměř nevybavuje ani první den v nemocnici.

Znovu do života

Po své zkušenosti založila Marie v listopadu 2017 organizaci Znovu do života, která sdružuje pacienty po srdeční zástavě a po nutnosti orgánové podpory a již odborně zaštiťuje kardiolog Jan Bělohlávek. „Kromě pacientské pomoci bych spolek ráda směřovala k šíření osvěty o důležitosti první pomoci, bez jejíhož laického poskytnutí by byl spolek bez členů,“ uvádí. O svůj příběh se Marie Frýdmanová podělila také v rámci projektu Všeobecné fakultní nemocnice Nemocnice příběhů.

Fotogalerie
8 fotografií