Život k nim nebyl přívětivý. Optimismus psychicky handicapované Jiřina s Olgou dávají najevo malbami

Málokdo si dokáže představit vnímání okolního světa očima člověka s mentálním znevýhodněním. Naopak ti si asi sami neuvědomují svět v nejsložitějších souvislostech, v jakých je vnímají lidé, kteří se narodili bez postižení. Určitou míru porozumění a prolnutí obou světů nyní do půlky listopadu nabízí výstava Kočkodan v Galerii 9, kde vystavují právě osoby s vrozeným mentálním handicapem.

Nicnedělání? Ani náhodou

Jednou z vystavujících je sympatická paní Jiřinka (69), která je na výstavě zastoupena hned několika svými obrazy. „Maluji hlavně proto, že mne to baví,“ svěřila se. „Ale když mohu udělat někomu radost, ráda i ten svůj obraz někomu věnuji.“ Její obrazy jsou především přírodní tematiky, vymalované hlavně veselými a optimistickými barvami, velmi často tečkované. „Každou barvu mám ráda. I když jsou mezi nimi rozdíly, doplňují se,“ myslí si.

Kateřina Rozkopalová, která je vedoucí Centra denních služeb (CDS) Společnosti Duha, o paní Jiřince prozradila, že je i přes svůj věk značně aktivní a akční. Asistenti ji musí v jejích aktivitách spíše brzdit. To dosvědčuje i sama paní Jiřinka. „Namalovala jsem už hodně obrazů, ani nedokážu spočítat kolik,“ říká, přičemž sama začala malovat relativně nedávno, před 10 až 15 lety.

Zpívající malířka

Také usměvavá Olga (42) dává v tvorbě přednost přírodě. Na výstavě je zastoupena jediným svým obrázkem papouška. „Většinou maluji tak, že zpočátku ani nevím, co z toho vlastně vznikne. Je to podle nálady,“ svěřila se. Tak jako Jiřinka, i ona nemaluje podle předlohy, nýbrž to, co ji vlastní představivost napoví. I když v případě papouška je tomu trošku jinak. „To jsme s Duhou navštívili zoologickou zahradu a mně se líbil.“

Jinak Olga maluje ráda vše možné. Kromě toho si ráda hraje s modelínou či se učí sama líčit, aby se líbila svému příteli. Když však zrovna nemaluje, je její preference jasná – zpěv. Že by se ale zhlédla v Karlu Gottovi, který to má nastavené podobně, to ne. Její favoritkou je totiž Ewa Farna. „Doufám ale hlavně, že svými obrazy umím potěšit,“ dodává s tím, že je nejčastěji daruje asistentce v Duze.

Prostě »Výstava«

Život lidí s mentálním postižením se i podle jejich obrazů zdá být hlavně jednoduchý. Na otázky odpoví stručně, jednoduše a upřímně. Snaží se žít co nejméně komplikovaně, podle toho vypadá i jejich tvorba. A dokládá to veskrze i vývoj názvu výstavy. „Když jsme s klienty řešili otázku, jak by se výstava měla jmenovat, byli zajedno v tom, aby se jmenovala prostě a jednoduše - »Výstava«,“ krčí rameny koordinátorka CDS Zuzana Gabriel.

Nakonec výstava nese název Kočkodan a obsahuje více než 80 děl od 27 klientů společnosti Duha. „Některé obrazy mohou na jiné působit tak, že je malovaly děti,“ vysvětlila Gabriel. „Nikdo z těch, kteří je malovali, však dětmi nejsou,“ uzavírá s tím, že naopak mají zkušeností a zážitků na rozdávání.

Díla vystavujících umělců přitom je možné v přízemí vysočanské radnice zakoupit. Výtěžek bude věnován právě na podporu svobodné tvorby a smysluplně stráveného času lidí s mentálním postižením ve společnosti Duha. Už v den vernisáže padlo hned několik nabídek na nejrůznější obrazy.

Kde: Galerie 9, Přízemí vysočanské radnice Sokolovská 324/14.
Kdy: Do 14. listopadu, pondělí až čtvrtek od 10 do 19 hodin.
Vstupné: Volné.