Dlouhé roky měla Jiřina problém se svým životem a přístupem k němu. „V dětství mě týrala maminka a obtěžovali mě všichni její partneři,“ popisuje Jiřina. Kvůli krutému zacházení v dětství se v osmnácti několikrát demonstrativně pokusila o sebevraždu, aby přilákala pozornost někoho, kdo by jí z této bezvýchodné situace pomohl. Jenže pomoci se nedočkala.

14 dní v tramvajích

Na svých traumatech začala pracovat až v době, kdy se dostala na samotné dno. „Tehdy mi odebrali děti. Pamatuji si, že jsem asi čtrnáct dní jezdila a spala v tramvajích, dokud si mě k sobě nevzala kamaráda,“ svěřila se, jak po odebrání dětí přišla o práci a chuť do života.

A právě ten největší propad zapříčinil, že se zaměřila na řešení trápení z dospívání. „Uvědomila jsem si, že nemusím být silná máma, že mě děti vždy podpoří,“ těší se ze svých dvou dětí, které na ni nikdy nezanevřely. A to ani poté, co se dostaly do Klokánku.
Video
délka: 01:12

Podívejte se, jak to vypadá uvnitř v bistru i v kuchyni. Eva Fornálová

Život na ulici je jiný, než se zdá

Ještě předtím, než si sama prošla tímto obdobím bez střechy nad hlavou, měla úplně jiný pohled na lidi bez domova. „Kdysi mi bylo líto pejsků s bezdomovci. A pak jsem zjistila, že oni o ně pečují daleko víc než o sebe,“ svěřila. „Takhle jsem jela jednou tramvají a paní si stěžovala, že tam smrdí bezdomovec, ať si vystoupí. Tak jsem se rázem ozvala, že zda si mám taky vystoupit. Koukala na mě tehdy s vytřeštěnýma očima,“ popisovala, jak se jí nelíbí přístup řady lidí, kteří ani netuší, že za sprchu a vyprání oblečení si musí lidé na ulici také zaplatit, že se v azylových domech nejedná o bezplatný servis.

Nebuďte na vše sami! Nechte si pomoct 

Důvodem, proč se tehdy dokázala postupně zvednout, bylo to, že se nesnažila být v tom sama, jako to měla do té doby. „Nejdůležitější je i přes svou hrdost požádat o pomoc… přátele a hlavně rodinu, neotáčet se k ní zády,“ řekla.

Dnes jí po bolístkách z dětství zůstává ještě pár jizviček na duši, ale i přesto všechno je dnes mnohem silnější osobností. „Na svém životě bych nic neměnila. Cítím se silnější a jistější než kdy dřív.“ Ačkoli už má dnes Jiřina střechu nad hlavou, bezdomoveckou komunitu neopouští. Můžete ji potkat ve smíchovském bistru Jídelna, kde vaří jako Kuchařka bez domova.

Fotogalerie
15 fotografií