Kolekce mikin Metanoia se Kristině zrodila v hlavě při přemýšlení nad dnešní společností. V řečtině tento název znamená změnu myšlení. „Současný globalizovaný svět mě čím dál víc stresuje. Masivní konzumerismus a honba za úspěchem, čili penězi, v naději na spokojenější život. Odosobnění lidí, kvůli částečnému přesunu komunikace do virtuálních prostor sociálních sítí. Akcelerující možnosti (technologické, komunikační) člověk však nemá šanci zvládat, vyvíjí se pozvolněji,“ vysvětluje mladá návrhářka, že by ráda inspirovala k jinému přístupu k životu, než je honění se za srdíčky na Instagramu.
Spolupracujte
„Chtěla bych tím inspirovat ke spolupráci. Protože člověk se dostal tam, kde je, jen díky spolupráci, do té doby byl jen velmi podprůměrný tvor.“ Na tvorbě kolekce totiž nepracovala sama. „David Střeleček vyrobil úžasnou sochu-štendr na instalaci mikin, mí nejbližší přátelé se stali modely pro focení od Šimona Levitnera, Matyáš Bartoň pomohl s grafikou, písmo je od Jana Nováka, Mia Jadrná mi asistovala u konečných prací se strojem a Olbram Pavlíček mi byl stálou oporou a konzultantem,“ dává i svým přístupem návod na to obklopit se báječnými lidmi a nebýt pouhými opuštěnými individualisty.
Přestože se jedná o takzvané upcyklované mikiny, Kristininou snahou není jen odvelet svět do sekáčů. „Přála bych si motivovat lidi se zamyslet, než si něco koupí a položili si otázku, jestli to skutečně potřebují. A pokud ano, tak zda existuje eticky a ekologicky vyrobená alternativa.“
Jde to i eko!
V módním průmyslu totiž nenajdete jen konfekci velkých značek. Kristina doporučuje zaměřit se na dílčí kroky od lokální a etické výroby, přes recyklace materiálů, zerowaste (bezezbytkové) střihy, nechrlit čtyři kolekce ročně, až po výrobu v menších sériích, aby nebyly přeplněné sklady neprodaných kusů, když živočišné materiály (kůže, bavlna, hedvábí, mohér, ...), tak certifikované.
„V době, kdy je nálepka eko, vegan, green velmi trendy, je to i pro značky dobrý marketingový tah a měly by toho využívat. Jakmile půjde opravdu do tuhého a planeta bude zničená, hra peněz skončí fiaskem. Spotřebitel si ale musí dát pozor na zneužití této ekologické revoluce, tzv. greenwashing, kdy velké korporace jen zabalí konzum do zelené krabičky.“
Mladá návrhářka dnešní společnost nevidí vůbec růžově. Konzum a nenasytnost ji děsí. „Rychlost technologií nejde ruku v ruce s lidskou rychlostí, proto je to tak frustrující parametr. Mrazí mě z všeobjímající nenávisti, nepřejícnosti, netolerance. Samozřejmě to psychice nepomáhá, protože se do mě všechny tyto problémy nasávají jak do houby,“ prozradila, že skepse se u ní střídá s potřebou zacloumat lidským pokolením.
Odkud mikiny pochází?
Všechny mikiny, které ilustrátorka přetvořila, pochází ze sekáčů. „Největší dálku urazila žlutá mikina z nejsevernějšího švédského města Kiruna,“ prozradila, že jednu mikinu jí přivezla kamarádka a jak pečlivě vybírala jednotlivé kusy. Cílem totiž bylo upozornit i na to, že je textilní odpad dle statistik posledních let druhou největší položkou znečištění (hned po oleji).
Aplikované ilustrace pak vytvořila ze zbytků textilu od přátel, ze školy, od babičky. "V
průběhu mi pomáhala spousta lidí, jsem obklopená skvělými jedinci a chci
podporovat vzájemnou spolupráci a solidaritu," uvádí.
Proč právě mikina?
Proč ale na neduhy dnešní společnosti upozorňuje právě tímto kusem oblečení? „Mikinu s kapucí jsem vybrala proto, že pro mě reprezentuje jednak současnou uniformu — má ji doma každý bez ohledu na sociální příslušnost. A díky kapuce je i bezpečnou skrýší v davu. Individualita versus masa.“
Upcyklovaná kolekce není na Designbloku pouze ke kochání. V neděli 28. října v 18:00 bude možné si jednu z těchto sedmi lidských neřestí vydražit a získat v rámci benefiční aukce.
