Už jako malá si přála být slavná, aby ji lidé obdivovali. „Myslím, že moje prvotní ambice byly stát se tanečnicí, zpěvačkou nebo herečkou, ve škole jsem chtěla být součástí divadelního kroužku. Na přijímací řízení jsem se rozhodla zazpívat slovenskou hymnu... a nevybrali mě. Máma mi řekla, že už nemám chodit na pěvecké soutěže a zkusit něco jiného,“ vzpomínala, jak ji osud zavál úplně jiným směrem, než si původně vysnila. Přání se jí ale přesto částečně splnilo. Jako umělkyni ji už v 25 letech uznávají na Slovensku i v Česku s jejími netradičně pomalovanými vázami.
Proč právě váza?
Proč se rozhodla malovat právě na vázy? „Vázu vnímám jako symbol, archetyp, předmět domácností a obýváků, svázaný s domovem, je metaforou stereotypního vnímání ženy jako domácí paní a hospodyně, dekoratérky bytu, domova jako zlaté klece, pocitu bezpečí, rodiny, intimity, osamělosti,“ vysvětlovala, že právě v tomto směru může bourat stereotypy.
Nejednalo se o politický názor!
První kontroverzní malůvky na vázách sice působily pro okolní svět jako politická kritika, ale nebylo tomu tak. Zuzana se jimi snažila poukázat na vulgární a nevhodné chování lidí ve společných prostorách panelových domů. „Například to, že někdo na stěny výtahu nastříká symbol vagíny nebo hákového kříže. Zajímalo mě, jaké by to bylo, pokud bychom tento dekor schodišť a výtahů aplikovali na užitkové předměty a vrátili je do bytů těchto anonymních autorů,“ prozradila celou myšlenku.
Vztah mezi mužem a ženou
Její nejnovější kolekce se přitom zabývá vztahem mezi mužem a ženou a genderovými stereotypy. „Myslím si, že feministické úsilí spočívá především v otevírání otázek týkajících se postavení žen ve společnosti, a to bez ohledu na to, zda jsou pro nás háklivé nebo nepříjemné. Feminismus bojuje proti zakrývání a bagatelizování společenských nepravostí, vstupuje do veřejné debaty a snaží se o adekvátní pojmenování problémů, s nimiž se ženy v každodenním životě setkávají,“ vysvětluje, co se skrývá za nejrůznějšími postavičkami s příhodnými nápisy. Celá tvorba přitom vzniká naprosto spontánně na základě vlastních zážitků a pozorování okolí.
Nezapomínejme
Boj za zlepšení postavení žen ve společnosti nepovažuje za zbytečný. „Doba, kdy bylo například volební právo čistě mužskou výsadou, je už sice dávno pryč, ale netřeba zapomínat, že to, co dnes všichni považujeme za do očí bijící nespravedlnost, bylo ve své době vnímáno jako zcela přirozené. Proto přistupuji s nedůvěrou právě k těm hlasům, které se pokoušejí prezentovat současné společenské postavení mužů a žen jako nějaký optimální stav,“ prozrazuje svůj postoj, kdy je pro ni důležité neusnout na vavřínech.
„Myslím si, že otázky o rovnosti pohlaví je třeba klást i nadále a upomínat tak společnost, která by se chtěla vidět jako přirozená, na její vlastní nepřirozenost, resp. na její otevřenost ke změnám.“
Její vázy si budete moci prohlédnout od 25. do 29. října v Openstudiu - v levém křídle Průmyslového paláce holešovického Výstaviště. Více se o festivalu designu dočtete tady.
