8°C
Jana poprvé sebrala odvahu stát se součástí Signal festivalu až letos, i když se světelnými instalacemi zabývala už dlouho předtím. „V březnu 2018 jsem poslala přihlášku do open call. Bylo to dosti narychlo, kamarádka mi řekla o této možnosti jen týden před uzávěrkou… V tu dobu jsem dodělávala jiný projekt. Nemohla jsem si ale tuhle možnost nechat ujít a jsem ráda za ty dvě noci, co jsem skoro nespala, abych návrh poslala,“ říká dnes už s úsměvem autorka instalace Ne(u)klid, která bude k vidění na Alšově nábřeží.
Od větru k vodě
A i když měla na realizaci návrhu neskutečně málo času, vyšlo to. „Probírala jsem své předešlé nápady, které jsem zatím neměla možnost rozvést. Nejdříve jsem připravovala dva jiné návrhy, ale přišly mi vhodné spíše do interiérového prostředí. Až nakonec jsem začala přemýšlet o větru, a jak ho využít, a to mě dovedlo až k vodě,“ popisuje, jak se jí v hlavě zrodila myšlenka Ne(u)klidu.
„V tom jsem si vzpomněla, jak jsem pozorovala se zaujetím tyčky ve slalomové dráze ve vodáckém areálu v Troji. V podstatě když pak mám dobrý návrh, tak to poznám okamžitě. Ale dostat se k němu není vždy lehké,“ svěřila, že pokreslila mnoho skic, než dosáhla kýženého výsledku.
Pár dní před velkým dnem D v dílně dodělává poslední úpravy. Popsala by to jako klid před bouří. „Vím, že nic neudělám, když budu šílet. Tak zachovávám zatím úspěšně klid. Ale vzadu v podvědomí vím, že čas se krátí a instalace stále není dodělaná. A tak pracujeme každý den a teď i o víkendech a večerech,“ prozrazuje.
»Jsem technický typ«
Jenže voda a světlo vedené elektrickým proudem není žádná procházka růžovou zahradou. „Všechny obvody musejí být zaizolovány tak, aby nikde nepronikla voda. Není to jednoduché. Ale vytvořila jsem systém, který, doufejme, bude fungovat,“ svěřila Jana, že si s realizací poradila sama bez pomoci jiných.
Jana se přitom necítí být nijak výjimečná mezi dalšími ženami. „Ale zjistila jsem za posledních pár let, kdy se pohybuji mezi kutily, že nejsem mezi dívkami jediná, koho práce s pájkou a elektro obvody baví. Dokonce zrovna na tomto projektu se ukázalo, že dívky měly při pájení větší trpělivost,“ smála se.
„Jednalo se totiž o drobné pacičky ledkových diod a pány trochu rozčilovalo, když jim utíkaly nožičky z rukou. Nejspíš pomohly i drobnější ruce, které dívky mají. Zato pánové vesměs měli větší praxi s pájením, dívky žádnou,“ popsala svou zkušenost.
Žádný neúklid
A jak vůbec přišla na tento název díla? „Název díla je spojení dvou slov neklid a nuklid, která vystihují moji instalaci nejblíže,“ vysvětluje, že nejde o žádný neúklid. První, neklid, je kvůli tomu, že instalace díky pohybu vody není nikdy zcela v klidu, stále se hýbe, mihotá se. Druhé, nuklid, reprezentuje základní jednotku veškeré hmoty a našeho bytí. Zní to velikášsky. Ale toto jsou témata, která mě zajímají. Jak svět funguje. Již od nejmenších částic.
