Zdeněk neměl vůbec jednoduchý život a je důkazem toho, že pokud se pro něco nadchnete, dokážete to i přes překážky. První velkou životní překážkou mu byl jeho handicap, kdy se narodil bez vyvinutých dolních končetin.
Vyrůstal v ústavech
Další překážkou bylo, že nevyrůstal u rodičů, kteří se o něj nedokázali postarat a právě kvůli tomu odložili do ústavu. Zdeněk tak strávil roky po ústavech, nejprve v Brně poté v Praze. Tam tehdy poznal svého kamaráda Martina, se kterým v jednom kuse blbli. S ním se pak dostal k florbalu a později i hokeji.
Za svůj život se věnoval více sportům. „Dělal jsem vrcholově i box, ale kvůli zátěži na lokty a ramena jsem od toho upustil,“ prozradil paralympionik, který se nyní připravuje na mezinárodní turnaj ve florbalu.
Zdeněk hokej miluje:
„Za týden nás čeká klání, kde se setkají ty nejlepší týmy handicapovaných z Evropy,“ prozradil Zdeněk, který doufá, že by se jednou mohl florbal zařadit jako hokej na paralympiádě. „Problém je, že v každém státě ho hrají trochu jinak a nejsou pořádně stanovená pravidla,“ prozradil. Následně popisoval, jak si vedou Češi. „Vůbec si nevedou špatně. Naposledy obsadili druhé místo za Švédy, kteří si už několik let drží prvenství,“ řekl.
Hledá lásku
Přiznává, že život na vozíčku není jednoduchý. Zároveň však tvrdí, že je důležité nesedět doma na zadku a neutápět se nad tím, jak špatný osud ho potkal. „Díky sportu jsem procestoval celý svět a poznal spoustu lidí. Dává mi to hodně,“ svěřil se. Dostal se tak do Ameriky, Kanady i Asie.
Zdeněk hokej miluje:
Jeho největším životním snem bylo dostat se na olympiádu v hokeji. A to se mu splnilo hned dvakrát. Nyní má ještě dva velké sny. Tím prvním je dostat se tam ještě jednou, ačkoli přiznává, že s přibývajícím věkem už to není úplně to pravé ořechové. Druhým snem je potkat lásku, která by ho milovala takového, jaký je. „V jednom kuse ale sportuji, tak čas na hledání nemám,“ smál se a zároveň si povzdechl.
