7°C
Co všechno obnáší práce hasiče v dopravním podniku?
Já osobně jsem výjezdový hasič, zároveň funguju jako informační podpora našeho velitele. Hlavně v případech, kdyby byl zásah na chemické látky. Znám totiž ve velké míře i ty bojové. Nejvíce se ale věnuji revizi dýchacích přístrojů a také dělám zkoušky obleků, přetlakových obleků a další techniky.
K jakým případům vyjíždíte nejčastěji?
Největší podíl naší činnosti mají technické zásahy, které se týkají úniků - například kapalin z autobusů. Také vyprošťujeme lidí z výtahů, které spadají pod dopravní podnik. To děláme hlavně proto, že by to klasičtí hasiči nemohli při své činnosti stíhat. Samozřejmě sem spadají i pády do kolejiště. Je těžké vidět, když člověk leží pod soupravou. Každý zásah je samozřejmě jiný, ale nejdůležitější je, abychom vše provedli co nejrychleji, protože jde o život.
Co je na této práci nejtěžší, uvedl byste i příklad zásahu?
Posledním těžším zásahem bylo vyproštění osoby po pádu pod soupravu metra. To se stalo nedávno na Palmovce. To je taková jedna z našich méně příjemných složek práce, zároveň patří mezi nejsložitější zásahy.
Pády jsou ale stále častější, v poslední době jich bylo hned několik. Nedokážu si to moc vysvětlit, proč tomu tak je, ale kdysi jsem psal na toto téma práci a je zvláštní, že v případě sebevrahů jde většinou o sérii tří pokusů a poté je na delší dobu klid.
Jak na to reaguje vaše rodina?
Má rodina a hlavně manželka je naštěstí tolerantní. Sice se o mě bojí poté, co jsem měl po jedné nehodě těžký úraz nohy, ale to k této práci patří. Nikdy nevíte, jestli se vrátíte zpátky, ale to platí u každého takového povolání. Kvůli té nehodě jsme museli odložit i svatbu. V tu dobu to nebylo jednoduché, ale dnes dělá u dobrovolných hasičů dokonce i moje manželka. Za to jsem hodně rád, jak se k celé věci staví.
Jak jste se k této práci dostal a co se změnilo za tu dobu?
Tuto práci dělám 22 let, sem jsem nastoupil po vojně. Táta také dělal u metra a já osobně jsem byl od šesté třídy v dobrovolném sboru hasičů. Postupně se mi to líbilo čím dál víc. Už tenkrát jsem se rozhodnul pro toto povolání a stále to mám rád.
Za těch 22 let se toho změnilo opravdu hodně. Když jsem nastoupil, tak jsme prakticky nebyli schopní měřit téměř nic. A dnes? Máme moderní detektory, máme lepší chemické obleky na řešení různých havárií. Před 20 lety nebyly ani vzduchotěsné, což mohlo být i nebezpečné. Dříve jsme prováděli zásahy v improvizovaných věcech a dnes máme moderní oblečení, je nehořlavé a jsme chráněni dobře.
Podívejte se na fotky Lukáše při práci:
