9°C
V tomto roce starosta Prahy 13, David Vodrážka, oslaví již 15 let v čele radnice. I přesto ale v jeho kanceláři nenajdete mnoho zbytečností. „Mám tu jen málo osobních věcí, ale asi nejvíce pyšný jsem na akvárium, které mě uklidňuje, působí lidsky a je to první věc, která tu člověka upoutá,“ popisuje redaktorovi Blesk.cz. Odtud vládne městské čtvrti už od roku 2003, kdy byla budova postavena.
Kromě toho si lidé všimnou na první pohled i černého slona. „Toho jsem kdysi dostal od jedné vietnamské restaurace,“ říká. Mezi další dárky, které si v kanceláři nechal, patří například origami, které dostal od místního samuraje, který má v Praze 13 dokonce i školu, a také několik darů od návštěv a kolegů z radnice.
Od mala bubeníkem
Ve volném čase se ale starosta kromě své rodiny věnuje také kapele. „Od svých třinácti let hraju na bicí, vždy se mi hlavně líbil rock and roll. To hraje i naše revival kapela, kterou jsme založili po roce 1989, kdy podobné skupiny zažívaly boom. Hrajeme takovou rockovou klasiku jako AC/DC nebo Kabáty. Dokonce jsme hráli i ve filmu Šakalí léta,“ svěřuje se dále.
Tento koníček mu připomínají hodiny v podobě bubnů, které má hned za svým stolem. A kromě jiného si na zeď pověsil i fotografii z jednoho z koncertů. „Nejraději asi vzpomínám na koncert, který jsme měli už dávno v Lucerně, kde byly stovky lidí,“ svěřuje se dále.
Dříve hrál Vodrážka také rugby, ale s tímto sportem musel hlavně kvůli časové vytíženosti skončit. „Chtěl jsem se více věnovat rodině, být starostou je časově náročné. Ale fotografie rodiny tu samozřejmě nesmí v žádném případě chybět,“ doplňuje. U obrázků manželky s dětmi má také svatojakubskou mušli. „Tu tady mám proto, že ji má Praha 13 ve svém znaku,“ upřesňuje.
Úžasný výhled
Čím se ale může jako jeden z mála starostů pyšnit, to je výhled z prostorného balkonu. „Při hezkém počasí tu sedávám rád. Je tu úžasný výhled nejen na náměstí, ale také na nedaleký Nepomucký rybník obklopený parkem, to je velká výhoda této kanceláře,“ říká.
Mnoho dalšího však v kanceláři nemá a podle svých slov ani nechce mít. Na stole má kromě několika málo věcí hlavně denní tisk a chybět nemohou ani barevné papírky s upomínkami, co musí zařídit. „Mně tu nic nechybí, alespoň bych měl rychle sbaleno, kdybych musel ze dne na den odejít,“ říká s úsměvem na závěr.
