„Ach synku, synku, doma-li jsi. Ach synku synku, doma-li jsi…“ zpěvem dětského sboru Jaroslava Ježka pro zrakově postižené začalo slavnostní vysazení lípy srdčité na Petříně u Fontány s plastikami chlapců. Následovaly ještě dvě písně, tentokrát z pera Svěráka s Uhlířem. Nakonec každý z pozvaných hostů přihodil hlínu do jamky se sazenicí stromu. Tímto gestem se magistrát rozhodl oslavit výročí 30 let od vzniku České republiky po rozpadu ČSFR dne 1. 1. 1993.
V sousedství stojí už od roku 1968 vzrostlá lípa, vysazena měsíc po okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Podle primátora je to její starší sestřička. „Doufám, že i naše lípa vyroste do velkých rozměrů. Zvlášť proto, že na rozdíl od předcházející sázíme tuto ve svobodném světě, ve svobodné zemi, ve svobodné Praze. Svoboda prospívá nejen lidem, ale i stromům,“ říká Bohuslav Svoboda. Lípa je totiž národním stromem a podle primátora si musíme českou státnost a jednotu neustále připomínat. Zapomene-li na ni, zapomeneme i na svou republiku.
Slovenští spolužáci, televizní hry a detektivky
„Samostatnou republiku mám velmi rád a mám radost, že existuje, ale pocházím z generace, které se po Československu stýská,“ sděluje Blesku Bohuslav Svoboda. Primátorovi chybí třeba to, že se v pondělí večer už nevysílají slovenské hry. „Dále mi chybí doba, kdy Bratislava vydávala světové detektivky ve slovenštině, které v Česku nevycházely,“ dodává. Nebo třeba to, že v době primátorových studií platil numerus clausus, tedy pravidla pro počty studentů přijímaných na univerzity, kdy třetina studentů v Česku pocházela ze Slovenska. „My jsme se opravdu dobře znali. Navíc jsme se v zemích navštěvovali. I Slovensko je nádherná země se svým pohořím Tatry a jezery. Se spolužáky, se kterými jsme promovali, se dodnes scházíme,“ usmívá se primátor Bohuslav Svoboda.
Proč strom? A proč zrovna lípa?
Také starostka Prahy 1 Terezie Radoměřská (TOP 09) si pokládala otázku, proč se vysazují zrovna stromy a nevztyčují se například pamětní kameny. „Došlo mi, že stromy jsou pro nás takoví starší bratři. Entity, které zažívají mnoho generací před námi a pokud je zastihneme mladé, tak zažijí ještě mnoho generací po nás. A my se k nim můžeme vztahovat,“ odpovídá si starostka.
Na většině návsí českých, moravských i slezských vesnic vidíme pamětní lípu, která pamatuje babičky a dědečky. „Na nás je, aby si naši potomci dívající se na dnes vysazenou lípu řekli: ‚Tato lípa pamatuje jen dobré a svobodné časy,“ dodává Terezie Radoměřská.
„Lípa je českým národním stromem přinejmenším od roku 1848, kdy ji údajně navrhl F L. Čelakovský a spolek Slovanská lípa byl u revoluce 1848,“ uvádí Václav Ledvinka, historik a někdejší ředitel Archivu hl. m. Prahy. Předtím se sázely zejména duby. Mezi nejstarší pamětní stromy v České republice patří Svatováclavský dub na Stochově, Oldřichův dub na Peruci a nespočet Žižkových dubů.
„Měkká krásná lípa se stala naším národním stromem ve chvíli, kdy jsme se stali preromantickým holubičím demokratickým národem,“ myslí si historik. Strom se objevuje i v mnoha dílech českých klasiků. „Není divu, že lípa ovládla symboliku první republiky. Na standardě prezidenta republiky se nachází sousloví „pravda vítězí“ s lipovými ratolestmi, naši generálové nosí lipové ratolesti na epoletách no a náš znak města má lipovou větev s heslem,“ všímá si Václav Ledvinka.
Slavnostní vysazení lípy na Petříně. Jan Dařílek
