Při procházce kolem Národního divadla většina kolemjdoucích upírá svůj zrak směrem vzhůru, ať už směrem k zdobené střeše historické budovy, nebo monumentální brutalistické Nové scéně. Co ale většině lidí unikne, je, jak nepříznivé je toto místo pro ty, kteří se po vlastních nohách mohou pohybovat jen omezeně, nebo dokonce vůbec.

Okolí národního divadla je prý noční můrou všech vozíčkářů, rodičů s kočárky a celkově všech lidí se sníženou možností pohybu. Ohled se na ně nebere ani při probíhajících a plánovaných rekonstrukcích. O svou osobní zkušenost se s Bleskem podělila Ema Rónová, která v blízkosti Národního divadla bydlí přes 30 let a posledních 18 let se s nástrahami jeho okolí jako vozíčkářka musí potýkat.

Bariéry ve městě

Ema Rónová je po úrazu odkázána na invalidní vozík a kvůli nepříznivému bariérovému prostředí historické části Prahy také často na pomoc náhodných kolemjdoucích. Sama se proto rozhodla pomáhat, je zakladatelkou facebookové skupiny „Nejen toalety pro všechny“. Právě u toalet bez bariér to všechno začalo, když se skupina rozrostla, zaměřila se Ema na všechny typy bariér, které se ve veřejném prostoru vyskytují.

„My vozíčkáři si zde předáváme tipy, jak se některým bariérám vyhnout a pro ostatní to může být podnět se na některé z nich zaměřit,“ vysvětluje Ema Rónová s tím, že mezi členy nejsou už jen hendikepovaní, nýbrž i politici nebo architekti.

Konkrétně v okolí Národního divadla upozorňuje na hned několik nástrah, se kterými se musí jako vozíčkářka potýkat. „Za tu dobu už mám naučené trasy a triky, jak se překážkám vyhnout nebo je překonat, ale to, že někudy projedu když odcházím z domu, neznamená že se tudy dostanu i cestou zpět,“ popisuje Rónová.

Když se z tramvajové zastávky, potřebuje dostat do Divadelní ulice, čeká jí několikrát delší cesta, než ostatní. Při procházce touto trasou, hned ze začátku musí dojet až na úplně na kraj piazzetty Nové scény, kde se její úroveň vyrovná s chodníkem. Hned další výzva jí následně čeká když z ní chce sjet dolů do Ostrovní ulice. „Tady je sice kromě schodů také nakloněná rovina, která je ale tak prudká, že jí musím sjíždět slalomem“, popsala Ema Blesku. Když pokračuje dále do Divadelní ulice, čeká na ni tak úzký chodník, že často raději volí cestu po silnici, kde se kolem ní ale nebezpečně prohání auta.

Zapeklité schodiště

Hořkou, nikoliv sladkou třešničkou na dortu je pro ni potom probíhající stavba repliky schodiště z 19. století. „Tyto schody budou sloužit jen pěším v dobré kondici, senioři, rodiče s kočárky, lidé po úrazu ani imobilní lidé tudy nebudou moci projít. Zbourá se tady kus historického zábradlí, což památkářům zjevně nevadí, ale jinde jim vadí snížit obrubník na úroveň vozovky,“ posteskla si nad probíhající stavbou Rónová.

Na tuto stavbu upozorňuje také spolumajitel jednoho z podniků v Divadelní ulici Jozef Onderka. Kromě toho, že stavba nebere v potaz hendikepované lidi, mu vadí také to, že o jejím zahájení nebyli dopředu obyvatelé tohoto místa vyrozuměni a neměli možnost k ní vznést nějaké připomínky.

O změnách věděli až od filmařů

„Stavební povolení bylo vydané už v roce 2013 a vlastníci dotčených okolních nemovitostí jej ani nedostali doručené. Bylo pouze vystaveno krátkou dobu na úřední desce. To platí také o následném opakovaném prodlužování stavebního povolení. My v Divadelní jsme se o projektu dozvěděli náhodou od filmařů, kteří zde plánovali v mezidobí stavby natáčet,“ vysvětluje Onderka.

Podle něj by se přitom dala situace elegantně vyřešit díky pasáži vedoucí pod budovou Akademií věd České Republiky. Vzhledem k tomu, že je ale stavba již více než v polovině, jeho připomínky nikdo nechce vyslyšet. S Emou Rónovu se seznámili právě na zastupitelstvu, kde chtěli ke stavbě vznést své připomínky. Spojili proto své úsilí a proti bariérám na Praze 1 se rozhodli vystupovat společnými silami.

Video
délka: 01:32.09
Video se připravuje ...

Horlivá primátorka Krnáčová: Náměstí Havla odhalila bez Havlové. Ta dobíhala až po... (2016) Tadeáš Provazník, Blesk Praha

Fotogalerie
31 fotografií