7°C
O tom, kdy přesně byla Praha založena, kolují spíše legendy. Nejstarší písemná zmínka pochází ale až z konce 10. století. Napsal ji kupec Ibrahím ibn Jakúb, jenž do Prahy zavítal v roce 965. A ve svých zápiscích z cest ji věnoval tyto řádky.
Město z kamene a vápna
„Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu. Přicházejí sem z města Kráková Rusové a Slované se zbožím. A z krajin Turků muslimové rovněž se zbožím a obchodními mincemi. Ti vyvážejí od nich otroky, cín a různé kožišiny. V městě Fráze se vyrábějí sedla, uzdy a tlusté štíty, kterých se užívá v těchto zemích,“ cituje ze zprávy, kterou zcestovalý kupec, historik Josef Janáček v knize Malé dějiny Prahy.
Zmínka o tom, že v Praze kvetl obchod, je v případě prvního pražského špitálu klíčová. Ten totiž vznikl dost pravděpodobně právě kvůli němu. „Nejstarším doloženým útulkem, který plnil později také funkci špitálu v užším slova smyslu, tedy svého druhu nemocnice, je týnský špitál P. Marie,“ vysvětlují historici Petr Svobodný a Ludmila Hlaváčková v knize Pražské špitály a nemocnice.
„Jeho počátky jsou spojovány s existencí kupeckého dvora v místech pozdějšího Ungeltu a kladeny až do 10. století,“ pokračují dále. Není se co divit – Praha byla na své poměry dlouho rejdištěm všemožných obchodníků. Ty mohla po spletitých cestách skrz Čechy a vůbec Evropu, stihnout nemalá újma na zdraví. Krom zdraví kupců mohlo být ohroženo i zdraví otroků, což byl bohužel obchodní artikl, jemuž ve středověké Praze „kvetla pšenka“.
Sláva města vykoupená otroky
„Otroci tvořili nejvýznamnější vývozní artikl slovanských zemí, směřující především na arabské trhy,“ podotýká v knize Bratrovrah a tvůrce státu: Život a doba knížete Boleslava I. historik Michal Lutovský. Údajně mělo pražským tržištěm projít až několik desítek tisíc otroků ročně. Největší zájem měli otrokáři o „mladé kastráty a mladé ženy, dále pak mladé muže vhodné k práci i k boji,“ líčí Lutovský. „Při běžné ceně otroka 300 denárů dosáhl zdejší finanční obrat milionů denárů.“ Aby byl o otroky zájem, bylo zapotřebí udržovat i je v určité dobré tělesné kondici.
Určen byl špitál ale primárně kupcům a obchodníkům – až poté Pražanům. „Prokazatelná lokální souvislost s nejstarším centrem pražského obchodu, tedy místa zvýšeného výskytu cizinců, a analogie s obecnými trendy vývoje evropských špitálů od útulku pro pocestné (hospic) k charitativnímu ústavu (špitál) dovolují (…) souhlasit s vývody starší literatury o jeho poslání,“ navazují Svobodný s Hlaváčkovou.
„Vedle cizích kupců měl špitál pečovat také o dvanáct chudých, starých a nemocných,“ dodávají. S ohledem na populaci, která v tehdejší Praze žila, jde o velmi skromné číslo. „Ve 12. století se počet obyvatel žijících mezi oběma pražskými hrady (tj. Pražským hradem a Vyšehradem – pozn. red.) pohyboval podle historických demografů mezi 5 až 10 tisíci, z toho zhruba 3,5 tisíce žilo na území pozdějšího Starého Města“
Proč tedy pouhých 12 chudých pacientů denně? Dle historiků jde patrně o křesťanskou symboliku odkazující ke 12 apoštolům. Středověké špitály se snažily, aby se denně postaraly o základní potřeby, včetně občerstvení.
Nejprve špitál, chrám až dodatečně
Podle lokace, kterou historikové udávají, se měl špitál nacházet necelých pár desítek metrů od Staroměstského náměstí v místech, kde se dnes nachází Týnský dvůr. Ten ve středověku sloužil právě jako kupecký dvůr, kam dlouhá léta i staletí směřovali obchodníci, kteří do Prahy přicestovali. Zajímavostí také je, že týnský špitál Panny Marie byl starší, než dnes Týnský chrám neboli kostel Matky Boží před Týnem, jenž vznikl až někdy ve 12. století.
Na rozdíl od první pražské nemocnice se aspoň veleznámý chrám dochoval do dnešních dnů. Spletitý historický vývoj hlavního města způsobil, že špitál zanikl ještě během středověku. „Nejpozději koncem 13. století,“ uvádí Svobodný s Hlaváčkovou.
