24°C
Obchodní dům, kostel, banka i hotel v jednom parku na Klárově. Že se tam všechny budovy nevejdou? Ale ano, ve zmenšeném měřítku. Krištof Kintera si v Praze vytipoval třicet dva brutalistních staveb. Následně svůj výběr zúžil na pouhých sedm, ke kterým vytvořil miniatury. Ty odlil z betonu, i s podstavci váží pět tun. Vše je v přirozené symbióze s centrálním a jediným původním prvkem parku – sochou dívky s holubicí z roku 1958 od Václava Šimka.
Komunisté u kormidla
Sice vláda komunistické strany v Československu od roku 1948 do sametové revoluce v roce 1989 zašlapala tehdejší kulturu do země, ale přesto vznikaly architektonicky zdařilé realizace mezinárodního významu. Brutalistní budovy vnímají dodnes Pražané rozpačitě a kvůli jejich zatížení bezohledností komunistického režimu si k nim veřejnost hledá cestu jen obtížně. Negativní přístup k těmto stavbám zapříčinil tragické demolice, při kterých slehl se zemí velkolepý hotel Praha, nebo se plánuje demolice ÚTB (Ústřední telekomunikační budovy) na Žižkově, vinohradský Transgas také již nestojí.
„Pražský rodák Krištof Kintera dlouhodobě vnímá tuto nepříjemnou realitu vymazávání společenské paměti města, na níž reaguje proměnou budov na sochy, tedy umělecká díla, která tvoří zcela nový rámec vnímání architektury označované jako brutalistní,“ vyjadřuje se k miniaturám Kunsthalle Praha, která se nalézá naproti parku. Projekt Sochy domů a Dívka s holubicí je přirozeným pokračováním zahajovací výstavy Kunsthalle Praha s názvem Kinetismus: 100 let elektřiny v umění.
Vandalové nebo výtvarník?
Modely nedodržují stejné měřítko. Proto vedle sebe stojí „jen“ pětimetrová Žižkovská televizní věž a metrové Emauzské opatství s legendární brutalistní věží. „Nebylo potřeba, aby byly budovy znivelizované a všechny stejně velké. S měřítky jsme si hráli tak, aby stavby ve výsledku působily zajímavě a možná způsobily u diváka znervóznění, že si není jistý, jestli jsou modely správně velké,“ komentuje pro ČT svá díla Kintera.
Všechny modely jsou již rozbité. Nemůže za to vandal. Autor chtěl cíleným ničením upozornit na křehkost architektury. Zároveň to do jisté míry může symbolizovat i fakt, že některé brutalistní stavby již nestojí.
Kintera se soustředí také na detail a interiéry. „Jde nám i o vnitřky. Chceme, aby člověk mohl nahlédnout do budov a do struktur. Proto jsme je stavěly podobně jako reálný dům, patro po patru,“ dodává pro ČT.
Miniatury včetně poničení, osvětlení i různých měřítek mají zobrazovat kolísavou popularitu těchto budov, nicméně utopické město Krištofa Kintery je především jasnou ukázkou silné architektury v nesvobodných časech.
K vidění: Žižkovská televizní věž, Emauzský klášter, Obchodní dům Kotva, hotel Praha, banka od Karla Pragnera, ÚTB (Ústřední telekomunikační budovy) a nikdy nerealizovaný projekt Karla Pragnera.
Místo: Park Holubička, Malá Strana 1118, 00 Praha 1
Park Holubička v sobě skrývá sedm miniatur brutalistních budov. Jan Dařílek
