Stejným vchodem, kterým se chodí do Galerie Tančícího domu, se dá nyní dojít i ke kondolenční knize k úmrtí jednoho z autorů této nadčasové stavby Vlada Miluniče. Skromný smuteční koutek jen pár kroků od pokladny, oddělený skleněnou příčkou od rušného foyer vedlejšího hotelu, nechává vzpomenout na geniálního chorvatsko-českého architekta.

Od začátku týdne zde přibývají vzpomínky lidí, které Tančící dům uchvátil. „Děkujeme vám za nadčasový Tančící dům, na který jsme si mnozí museli ,zvyknout´. Je krásný!" píše paní Jana. „Děkuji Tančící dům a přeji příjemnou cestu… ke hvězdám…“ připojil další vzpomínající se zkratkou AR. Miluničovo vzpomínkové místo není nijak pompézní, doplňuje ho jen svíčka, černá stuha, růže a  všude okolo jsou komiksové obrazy Káji Saudka.

Kondolenční kniha v Tančícím domě se vcelku jasně nabízí, on byl ale s tímto místem spojen už mnohem dřív, než Tančící dům stál. Bydlel totiž hned ve vedlejším domě, ve stejném jako tehdejší disident a budoucí prezident Václav Havel. Rodina Vlada Miluniče měla šest členů, tehdy bydleli v panelákovém bytě na sídlišti, do kterého se ale nevešli.

Osudové spojení

„Dostali jsme přidělený byt v domě rodiny Havlových na Rašínově nábřeží. Dostali jsme se do prázdného třetího patra, které jim v roce 1948 sebrali. Neměli jsme žádný nábytek a Havlovi nás poprosili, abychom si jejich původní nábytek vzali. Když zemřeli rodiče, Václav mě poprosil, jestli bych neudělal rozdělení bytu pro dvě rodiny, pro Ivana a pro něj,“ vzpomínal architekt v roce 2016.

Společně s Havlem také už právě v 80. letech přemýšleli, jak by se dala proluka zastavět. Pánové tehdy uvažovali nad tím, že by zde mohlo být divadlo, knihovna a kavárna s restaurací. Chtěl jsem, aby ten barák byl parafrází na sametovou revoluci. Část představuje totalitní společnost, od které se oddělila menší část, jež se vydala do světa změn,“ uvedl Milunić. Jenže se tehdy nedařilo sehnat investory, navíc „památkáři šíleli, že jsem zničil celosvětově unikátní frontu baráků na nábřeží,“ říkal architekt.

Nakonec se investor našel, a aby architekt upokojil památkáře, nabídl jim kompromis. „Řekl jsem jim, že odpor překonám tím, že se spojím s nějakou světovou hvězdou. Jean Nouvel, který později postavil Zlatý anděl, nevyšel, ale vyšel Frank Ghery.“ Díky tomu dnes Pražané i turisté z celého světa obdivují nadčasovou stavbu, která je bohužel v Praze zatím skoro jediná svého druhu.

Fotogalerie
16 fotografií
.