8°C
Požadavky Židovské obce na budoucí památník nebyly nijak prosté. Vědělo se, že kamenů je celkem kolem sedmi tun, tudíž památník musel být mohutný. „Také jsme chtěli, aby se v případě nutnosti mohly další kameny do památníku přidávat,“ vysvětluje předseda Židovské obce v Praze František Bányai.
Jaroslav Róna proto navrhl uprostřed památníku vypouklý tvar připomínající čočku. „To má zobrazovat stvořitele, kolem dokola je pak devět kamenných zdí nebo také paprsků, které symbolizují fyzický svět. Jedna ze zdí stejně tak jako ona čočka pak odkazuje k Jeruzalému,“ popsal památník sám autor. Místo by mělo podle něj sloužit jako připomínka židů, kteří přišli o náhrobek. „Lidé sem mohou přijít s tichou vzpomínkou nebo modlitbou,“ dodal.
Místo „kočičích hlav“ rozřezané židovské náhrobky! Při rekonstrukci Václaváku se jich našly stovky,…
Starý židovský hřbitov
Starý židovská hřbitov na Žižkově (na Praze 3 je ještě Nový židovský hřbitov, a to v ulici Izraelská, pozn. red.) byl založen roku 1680 pražskou židovskou obcí jako morové pohřebiště. Hřbitov se roku 1787 stal dokonce ústředním pražským židovským hřbitovem a to z toho důvodu, že Josef II. zakázal v roce 1787 z hygienických důvodů pohřbívání na starých hřbitovech uvnitř měst. Z tohoto důvodu musel být hřbitov rozšířen poprvé. Podruhé se zvětšil v roce 1855 a poté sloužil ještě dalších 30 let, kdy zde byl pohřben poslední člověk. Fungoval tedy nějakých 200 let a celkem se tu nacházelo 37 800 ostatků židovských obyvatel.
Po druhé svěové válce však hřbitov pustnul, a tak byly náhrobní kameny povaleny a místo zavezeno hlínou. Na místě pak vznikly Mahlerovy sady. Největší ránu však hřbitovu zasadila výstavba Žižkovského vysílače v 80. letech. Komunistický režim tu zdevastoval až 30 tisíc náhrobků a část ostatků dokonce skončila na skládce, kam vytěženou zem ze stavby vysílače vyváželi.
Dláždění z rozřezaných náhrobků
A smutnou historii mají i kusy náhrobků, ze kterých je dílo vytvořeno. I když nepocházejí z náhrobků ze zdejšího hřbitova, ale spíše z bývalého židovského hřbitova v Údlicích na Chomutovsku, zacházeno s nimi nebylo o moc lépe. Když po válce zůstaly hroby opuštěné, pro tehdejší komunistický režim to byla „skvělá“ příležitost jak získat kvalitní stavební materiál. A tak Pražané více než čtvrtstoletí šlapali po náhrobcích při každé procházce Václavským náměstím nebo ulicí 28. října. Židovská obec na to dlouhodobě upozorňovala, k nápravě však došlo až během současné rekonstrukce. Rozřezané náhrobní kameny byly shromážděny a dnes slouží alespoň jako důstojná připomínka hrůz, které museli židé za svoji historii přetrpět.
