17°C
S arcibiskupstvím se soudí bývalá manželka syna autorky díla, která ještě před 2. světovou válkou vyhrála soutěž na jeho realizaci. Do chrámu bylo umístěno v roce 1947 sádrové sousoší, které ale bylo brzy po nástupu komunismu odstraněno. Příbuzní autorky ho pak ukrývali a v roce 2018 byl v katedrále umístěn stříbrný odlitek sousoší, který podle něj vznikl.
Odlitek vznikl podle názoru arcibiskupství i z popudu syna sochařky Karla Žáka, kterému šlo hlavně o zachování odkazu jejího díla a neuplatňoval žádné nároky, co se týče autorských práv. „Vždy to prezentoval tak, že jde o odkaz jeho matky. Nikdy za to nepožadoval žádné peníze,“ uvedl právní zástupce arcibiskupství Jiří Dukát. Karel Žák ale v roce 2016 zemřel a jeho potomci a bývalá manželka se začali soudit.
Soudce Filip Liška letos už jednou navrhl, aby se spor pokusili vyřešit smírem. Řekl také, že nárok Žákové je dost přehnaný. „Částka, která je zde navrhovaná, je extrémně vysoká,“ upozornil ji soudce.
Vulgární zprávy
To se očividně nepovedlo a jediné jednání, které spolu obě strany měly, proběhlo během správního řízení na městském úřadě kvůli sprostým zprávám, které podle advokáta arcibiskupství žalobkyně posílala a stále posílá i přímo kardinálu Dominiku Dukovi. „Obsahují různé vulgarismy,“ poznamenal.
U soudu v pondělí mluvil profesor Petr Siegl z Akademie výtvarných umění, který se podílel na restaurování sádrového modelu, ze kterého stříbrné sousoší v chrámu vzniklo. Řekl, že o vzniku sochy jednala i komise, kde byli jak zástupci církve, Kanceláře prezidenta republiky (KPR), tak i rodiny. „Žádné výhrady proti odlití sochy nebyly,“ řekl. Připustil ale, že od Žákové dostal několik zpráv, kde vyjádřila nesouhlas. „Četl jsem pár mailů, které mi paní Žáková posílala, kde mi sdělovala, že to je odporné, hnusné, špatné,“ řekl. Sám práce dělal bez nároku na honorář a předpokládal, že otázku autorských práv spolu arcibiskupství i rodina měly vyřešené.
Arcibiskupství je ale toho názoru, že stříbrný odlitek v katedrále je majetkem státu. „Bylo zjištěno, že vlastníkem sádrového modelu byla Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta a tato jednota i paní sochařce Vobišové za vyhotovení modelů i za původní návrh zaplatila,“ řekl advokát arcibiskupství. Dodal, že také šlo o nemalou částku a univerzálním dědicem Jednoty je KPR. Tvrdí také, že podle podmínek soutěže byla autorská práva postoupena právě Jednotě. Na to ukazují některé indicie i podle soudce Filipa Lišky.
Sochu už nechce zničit
Žáková ovšem tvrdí, že kardinál Duka se s prezidentskou kanceláří dohodl na tom, že vynechá dědice autorských práv. Na konci soudního jednání se ale rozhodla, že již nebude požadovat zničení sousoší, i přesto, že jsou na něm podle ní chyby způsobené restaurátory.
Kardinál ji prý šikanuje
Směrem ke kardinálu Dukovi ovšem kritikou nešetří. „My jsme to změnili z toho důvodu, že tři a půl roku kardinál Duka anoncuje, že jsem ziskuchtivá manželka a chci 15 milionů, což nebyla pravda,“ řekla. Původně požadovala 2,7 milionu korun, pak se ale rozhodla svůj požadavek zvýšit. „Potom, jak s námi zatočil, jsem onemocněla tak, že jsem byla v klinické smrti,“ řekla. Podle jejích slov jí kardinál Duka tři a půl roku šikanuje.
Žáková také tvrdí, že její zesnulý manžel chtěl za vystavení sousoší peníze a šlo o asi 3,2 milionu. Kromě toho chce také zpět sádrový model, ze kterého socha v katedrále vznikla. Rodina ho totiž měla roky doma poté, co ho odvezla z chrámu. „Uchvátili dílo, které jsme měli v bytě, u kterého se sloužily mše, a kardinál ho má zavřené v Jiřském klášteře a nemá žádný vlastnický titul,“ dodala.
Advokát arcibiskupství uvedl, že existovala idea, že by rodina měla dostat nějaké peníze za to, že sochu léta ukrývala. „Když zemřel Karel Žák, měl pan kardinál záměr dát nějakou odměnu jeho dětem jako jakési ocenění za to, jakou roli v tom příběhu měli. Potom do toho vstoupila paní Žáková s požadavkem na 15 milionů,“ řekl.
Žáková tvrdí, že chce peníze k poctě odkazu matky jejího bývalého manžela a autorky sousoší Karly Vobišové Žákové a plánuje vybudovat její muzeum. Zatím to nevypadá, že by došlo k nějakého dohodě mezi oběma stranami, což soudce navrhnoval i na pondělním jednání
