Asi neexistuje internetová diskuze o pražské dopravě, ve které by se do sebe nepustili zastánci cyklistické dopravy s řidiči aut. Málo kdo z nich ale tuší, jak dlouhá tradice za cyklisty stojí. Vůbec první kola se v českých zemích objevila už v roce 1867, tehdy šlo však o těžkopádné dřevěné „kostitřasy“, jak se tehdy bicyklům s oblibou říkávalo.
V druhé polovině 19. století dochází k výraznému technickému pokroku, objevují se nové druhy zábavy a mezi ně patří právě i cyklistika, jejíž rozvoj jako nového sportu i životního stylu se datuje zhruba na konec sedmdesátých let 19. století. V roce 1879 se do domu smíchovského továrníka Jana Kohouta, který vlastnil podnik na výrobu mlýnských strojů, nastěhovala rodina anglikánského faráře a s nimi i mladík jménem William Beo Crowl, který si s sebou přivezl i bicykl.
„V té době se občas nějaké kolo už objevilo, jedno takové měl v Praze i Karel Šulc. Angličan měl však stroj celý z ocele, jehož přední kolo bylo mnohonásobně větší než zadní a navíc byl opatřený gumovými obručemi a se závratnou rychlostí předjížděl na silnicích i ty nejrychlejší dragouny,“ píše Marek Waic v knize Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace.
Angličanův bicykl okamžitě zaujal i továrníkovy syny Josefa a Františka. Novinku v pražských ulicích zaznamenal taktéž majitel jiného kola Karel Šulc. Když Crowl opouštěl Čechy, Šulcovi to nedalo a horkou novinku od něj odkoupil. Bratři Kohoutové se pro bicykl tak nadchli, že se jim dokonce podařilo přesvědčit otce továrníka, aby zkusil kolo vyrobit. Pan továrník se od synků nechal přesvědčit a v roce 1880 začal kola vyrábět.
První cyklistický klub
V létě téhož roku se bratři Kohoutové vypravili na kolech do Vídně. Celou akci vehementně podporoval i jejich otec, který v cestě viděl ideální příležitost, jak výrobu kol propagovat. Jejich cestu dopředu ohlásil i denní tisk, takže po celou dobu byli hlasitě podporováni podobně smýšlejícími nadšenci. Bratři Kohoutové navíc trasu dlouhou zhruba 312 kilometrů za dva a půl dne, zatímco pravidelný poštovní dostavník k tomu potřeboval o celý den víc.
Popularita cyklistiky stoupala, a tak hned v následujícím roce bratři Kohoutové založili Český klub velocipedistů Smíchov, údajně nejstarší klub v celém rakousko-uherském mocnářství. „Klub vystupoval na veřejnosti společnými projížďkami, krasojízdou, účastněním se na závodech v cizině a pořádáním zábav. Jeho zakladatelé ani netušili, že si cyklistika, získá tolik následovníků. Kolo totiž představovalo doposud netušené možnosti a to nejen v cestování, ale také turistice nebo závodění,“ vysvětluje Waic. „První cyklisté to navíc neměli vůbec jednoduché. První kola vážila mezi 25 – 35 kilogramy a tehdejší silnice byly spíše prašné a rozježděné povozy,“ dodává autor.
Nový sport na Tyrše dojem neudělal
Pochopitelně vše nebylo jen zalité sluncem. Nový sport se setkával i s nepochopením. Především pak u lidí na venkově, kteří cyklistům vyčítali, že jim akorát plaší dobytek a často na jezdce pokřikovali „Sportsmani? Šutrama do nich!“ A objevovali se i horší nadávky
Servítky si nebral ani zakladatel sokola Miroslav Tyrš. „V novější době nastupuje, hlavně po příkladu Anglie, země to náruživých hráčů, namísto rozumného cvičení těla (tedy tělocviku v našem smyslu) nerozumné jeho cvičení, kteréžto se jedině za tím účelem nese, aby jeden na druhého v závodě vynikl, aby vítěz třeba na úkor vlastního zdraví vysazenou sázku nebo cenu shrábnul. Tedy marnivost na jedné, chtivost peněz na druhé straně. Ano, toto jest sport!“ napsal Tyrš v časopise Sokol.
Podstatou sváru bylo hlavně to, že bicykl byl velmi drahá věc, vyšel na nějakých 200 až 500 zlatých, což bylo tehdy opravdu hodně peněz. Pro představu šlo asi o roční plat například úředníka. Proto když se vyparádění cyklisté na ocelových ořích objevili na venkově, případně v dělnických pražských čtvrtích jako byly třeba Košíře, většinou to od místních pěkně schytali.
Popularita vysokých kol ale netrvala nijak dlouho, jen zhruba asi 15 let a pak začala upadat a do popředí se dostávala kola nízká. Továrna Jana Kohouta nicméně za tu dobu vyrobila okolo 900 kusů těchto vysokých bicyklů. Poslední „kohoutovka“ jak se zde vyrobeným kolům říkalo, sjela z výrobní linky roku 1891.
