Lávka byla postavena v roce 1984 a jedná se o konstrukci z tzv. předpjatého pásu, kdy se na nosná lana v podstatě navlékají jednotlivé segmenty lávky. Obžaloba mimo jiné tvrdí, že projekt provázely chyby, které vedly ke korozi lan a že projektant neuvedl technologický postup injektáže betonu.
U soudu mluvil znalec Jan Vítek z ČVUT, který mimo jiné vyučuje i o předpjatém betonu. ČVUT dělala posudek pro TSK, kde se podle něj posuzoval projekt, konstrukční řešení, vlivy oprav lávky nebo vliv povodně z roku 2002. „Došli jsme k tomu, že příčinou kolapsu lávky byla koroze lan typu A, která jsou nosná,“ uvedl.
Příčin pádu je celá řada
Příčin vzniku koroze je podle něj celá řada. Jedna z nich je v provádění konstrukce, kdy nedošlo k dostatečné ochraně lan, a ta mohla být napadena korozí. Problematické podle něj mohly být opravy, kterých proběhlo několik a které ovlivnily statické působení konstrukce. Na stavu lávky se také podle něj podepsala povodeň z roku 2002.
„Došlo k velkému přetížení lávky silami, na které nemohla být dimenzována, protože to je zatížení, které nikdo neočekával,“ řekl. „Každá z těch příčin přispěla nějakou měrou k tomu, že do lávky zatékalo,“ dodal.
U soudu se také již dříve řešilo, zda proběhla dostatečně tzv. injektáž betonu, která měla chránit přepínací kabely typu B. Znalec poznamenal, že se muselo injektovat přes 250 metrů kabelů. „Je to věc kvality provádění prací. Ukázalo se, že ta kvalita nebyla dostatečná,“ řekl. V kanálcích se tak objevily dutiny, které nebyly vyplněny.
Korozi urychlila sůl
U soudu již dříve od jiného znalce zaznělo, že korozi konstrukce způsobilo používání posypové soli, což bylo zakázané. „V případě přítomnosti chloridů, což bylo prokázáno, tak se koroze významně urychluje,“ dodal Jan Vítek.
Obhájce Jiřího Stráského se znalce ptal, zda byla konstrukce proveditelná. „Konstrukčně i staticky ta lávka byla navržena správně,“ řekl Vítek. Ochrana předpínací výztuže byla tehdy podle něj úplně běžná. „Co se týče konstrukčního řešení, ta lávka byla avantgardní konstrukce na tu dobu, ale proveditelná byla,“ dodal.
Obžaloba také tvrdí, že Jiří Stráský špatně spočítal zatížení větrem a teplotou. Znalec uvedl, že tehdy byly použity výpočty odpovídající době vzniku. „Podle mého názoru bylo všechno provedeno správně,“ řekl. I v jeho vyjádření, které vypracoval pro obhajobu projektanta, stojí, že „předpínací síla byla dostatečná pro zajištění tlaku ve spárách a tedy k zamezení jejich rozevíráni“.
Jiří Stráský se k výpovědi znalce vyjádřil slovy, že podle něj potvrdil, že statický výpočet byl správný a potvrdil, že konstrukce byla navíc navržena na větší zatížení, než je současná norma.
