Před 140 lety hořelo Národní divadlo. Hasiči tehdy dorazili pozdě, dnes tu jsou za 4 minuty

V pět hodin odpoledne dorazilo k zadnímu vchodu divadla šest hasičských vozů. Vztyčily dvě plošiny, které během chvíle vystoupali až nad střechu divadla a spustily dva proudy vody. Před vchodem byla k vidění i ukázka někdejší hasičské techniky, kde jejich kolegové v historických uniformách celou dobu pumpovali.

Zásah ukončil potlesk i zvuk trubky od historické stříkačky. Ředitel Národního divadla Jan Burian k zásahu poznamenal, že dnešní akceschopnost hasičského sboru je na takové úrovní, že historie se již nemůže opakovat. „Už nikdy nemůže shořet žádné divadlo, natož Národní, na rozdíl od doby před 140 lety, kdy to hasiči trochu nestihli,“ řekl.

Generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR Vladimír Vlček k tomu řekl, že ne vždy se musí vše podařit a záleží hodně na situaci. „Nemusí být pravda, že uhasíme vždy všechno,“ poznamenal. V loňskem roce po celé ČR podle něj hasiči měli 143 500 zásahů, z toho ale jen asi 10 až 15 procent byly požáry.

Hasiči dorazili za čtyři minuty

Na rychlost příjezdu hasičů při této ukázce poukázal šéf pražských hasičů Luděk Prudil. „Co se tady stalo před 140 lety nikdo pořádně vlastně neví. Dnes jsme mohli vidět, že tu dokážeme být velmi rychle, první jednotky zde byly za čtyři minuty od vyhlášení poplachu,“ řekl. Doplnil, že si přeje, aby tu hasiči zasahovat nemuseli. „Podmínky pro řešení požáru v takovéto budově jsou velmi složité a věřím, že se nám to minimálně dalších 140 let vyhne,“ dodal.

Výstava na přilehlé piazzettě se věnuje okolnostem požáru i jeho následků. Připomíná mimo jiné, že v 19. století postihly ničivé požáry divadla po celé Evropě. Například Ringtheater ve Vídni shořel jen pár měsíců po požáru Národního divadla. Na výstavě se mohou návštěvníci dozvědět, že práce proto tehdy do divadel hasiči doporučovali umístit železné opony.

Proč požár vznikl?

Tehdy ale během požáru nešla spustit kvůli lešení na jevišti. V divadle v době, kdy začalo hořet, ještě probíhaly dokončovací práce a právě kvůli nim pravděpodobně požár vznikl. Na střeše divadla v době vzniku požáru probíhala instalace hromosvodu a nejspíše vznikl proto, že dělníci neuhasili uhlíky v kamnech, které vysypali do žlabu a zalili vodou. Uhlíky se pak ale znovu rozhořely, rozžhavil se od nich okap a on něj chytlo dřevěné bednění střechy.

Oheň se začal šířit kolem šesté odpoledne. Na výstavě si lze přečíst i dobové popisy požáru od svědků nebo i od tehdejšího ředitele Františka Šubrta. „Osudná zvěst letěla Prahou pod večer 12. srpna 1881. Křídla její byl krkavčí, hlas skřehotavý a pohled její děsný,“ psal.

Hašení bylo komplikované

Na výstavě se lze také dočíst o složitých okolnostech požáru. Ke zkáze divadla přispělo i to, že se sešla řada nešťastných náhod. Na výstavě se mohou lidé dočíst, že v divadle tehdy již existoval telegrafní hlásič požáru, který vysílal zprávu v morseovce. Tehdy však oznámení přišlo ve stejnou chvíli i z policejního ředitelství v nedaleké ulici a signály na hasičské stanici se navzájem vyrušily a hasiči nepoznali, co hoří. Opakované hlášení pak přišlo až po půl hodině.

Objevily se i problémy s vodou, která po pár minutách přestala tryskat. Divadlo tehdy mělo vodovod a spustilo se kropicí zařízení nad jevištěm, otevřely se také všechny hydranty a kvůli tomu klesl tlak vody. Další náhoda, která přispěla ke zkáze bylo, že den před požárem prasklo vodovodní potrubí, což také snížilo hladinu vody.

Nakonec se zřítil strop s lustrem, před zničením se podařilo uchránit okolní budovy i sousední Prozatímní divadlo. Hasiči s požárem tehdy bojovali celou noc. Zničené bylo také jeviště a hlediště. Na výstavě si lze prohlédnou i zprávy z dobového tisku, které o zkáze divadla informovaly a vyzývali občany, aby přispěly na jeho obnovu. Po zkáze budovy se také hledali viníci, na webu divadla se lze přečíst i rozsudek na řemeslníky, kteří měli svou nedbalostí požár způsobil. Nakonec byli odsouzeni jen pro přestupek a strávili týden ve vězení.