7°C
V uplynulých dvou týdnech asi definitivně skončilo léto. Museli jsme si proto hledat program spíše uvnitř a venku jsme pobývali do doby, než dítě úplně vymrzlo. Museli jsme se tudíž vrátit k několika oblíbeným místům ze zimy a mezi ně patří i KC Vozovna v Praze 3. Tentokrát jsme tam zavítali na Pepínovo první divadlo. Sice organizátoři psali, že je představení až od tří let, přesto jsem si dodal kuráž, riskl to a počítal, že už po dvou minutách nás můžou vyvést.
Než došel herec z Divadla Toy Machine předvést svoji veselou verzi Pinocchia, Pepín spokojeně pozoroval děti a lehce neklidně se mi vrtěl v klíně. Sám sedět odmítal. Pak se ozval vzdálený zpěv a představení začalo. Synek v tom momentu zkoprněl a s otevřenou pusou pozoroval herce s výraznou mimikou a jeho loutkovou show. V jednom strašidelném momentě se mi obtočil kolem krku jako hroznýš: „Pyč. Pyč,“ oznamoval mi. Ale nakonec jsem ho uchlácholil a vydrželi jsme celých padesát minut. V závěru se dokonce osmělil a do ticha několikrát zaznělo: „Co to je?“ jak se nás ptá neustále. Na konci nadšeně tleskal, šel si prohlédnout loutky a pak utekl do dětského koutku k hračkám.
Muzejní ráj pro děti
Poprvé jsme také navštívili Národní zemědělské muzeum, na nějž jsem sbíral dobré reference už od zimy. Mohu klidně prohlásit, že lepší místo pro děti i dospělé za špatného počasí jsem v Praze zatím nenašel. Na jednom blogu jsem četl radu, že byste měli začít od střechy a postupovat dolů. A opravdu se mi to ověřilo. Ze střechy máte jeden z nejlepších výhledů na Prahu. A co potom?
Projdete si expozici zemědělství s vycpanými zvířaty, přičemž na některé z nich mohou děti sahat. Po celém muzeu se nachází řada interaktivních prvků pro různě staré děti. Starší caparti si mohou poměřit své střelecké a znalostní schopnosti u obří projekce honu. K dispozici jsou i mírnější hry. V expozici gastronomie si lze do malých kovových košíčků nakoupit malé dřevěné potraviny a kousek dál si je „uvařit“ na dětských plotnách. Ale Pepíno byl nejvíc odvařený z podzemního patra!
Odstrkovadla, šlapadla, simulátory
Dospělý návštěvník zde může obdivovat traktory, pluhy a další stroje z historie. Pro děti jsou zde připravená odrážedla nebo šlapadla s různými vlečkami. Zdarma si lze sednout k malému mechanickému ramenu bagru, které se ovládá páčkami, a lžící díky tomu nabíráte kameny. Pepíno se k ramenu moc nepřibližoval, i když za den řekne tak tři sta krát slovo bagr. Ale bavilo ho koukat, jak bagří rameno ovládám já. Hned za ramenem je kabina traktoru, v níž si mohou děti vyzkoušet simulátor traktoru, za nějž se platí 40 korun na pokladně. Ale to si necháme na jindy.
Na dvorku Národního zemědělského muzea je pak umístěn prvorepublikový kolotoč. Pepínek z něj nechtěl vůbec slézt a střídal jedno zvíře za druhé. Pak teda z donucení šel omrknout taky pestrou drůbež, co zde v klecích i volně chovají, ale pak zase běžel zpátky a volal: „Točit. Točit.“ Dvoreček s bistrem je dobrý tip pro rodiče z okolí Letné, neboť na něj můžete zdarma a na pár minut se zde děti jistě zabaví.
Malý řečník
Když mluvíme o zábavě, tak nesmím opomenout hit naší domácnosti. Při jednom úklidu jsem nechal u knihovny kovové štafle. Samozřejmě je objevil Pepín a všemožnými způsoby se po nich naučil lozit. Takže dostat ho ze štaflí ke snídani na židli? Nadlidský výkon. Křičí na mě: „Nechceš. Nechceš,“ jakože on sám nechce jít. Jeho slovní zásoba nás neustává udivovat. Posledně řekl partnerovi babičky, když odcházel: „Ať neztratíš klíče,“ všichni na něj nevěřícně zírali, že dal dohromady takovou větu. Když se mu pak něco nedaří, slyším ho klít: „Sakra. Ježíši,“. Když mu něco spadne, nebo se zašpiní, pronáší zkroušenš: „Ach jo.“ Zábavné jsou momenty, kdy něco chce, ale neumí to vysvětlit. Kupříkladu chce písničku, kde je „Paní a kytka,“ a to je pak pořádná detektivní práce. Ale pořád zábavnější, než nedávné doby, kdy se dorozumíval samohláskami, které mohly znamenat - potřebuji čůrat, najíst, nudím se a podej mi tamto.
