K nezáviděníhodnému incidentu došlo 6. července ve večerních hodinách. „Došlo k souhře nešťastných okolností a klimatických podmínek, kdy se do plachetnice opřel silný poryv větru, a nezkušení členové na palubě lodi spadli nebo naskákali na plachtu, čímž loď převážili na bok,“ vysvětlil pro Blesk Žilina, který se s majitelem lodi zná. Kvůli tomu, že se plachta nalila vodou, bylo vyrovnání plavidla nemožné, rychle do něj natekla voda a loď šla ke dnu.

Původně se počítalo s tím, že zůstane v hlubinách Vltavy už napořád. „Plachetnice nemá žádný motor, proto nehrozí únik provozních kapalin a ekologická škoda. Vzhledem k hloubce, jaká v místě události je, nepředstavuje potopená loď žádnou překážku v plavební dráze,“ odůvodnila plánované zanechání plavidla vě vodě mluvčí Policie ČR Vlasta Suchánková pro Deník.

Do hloubky 40 metrů

Iniciativa k vyzvednutí plachetnice tak nakonec vzešla od jejího majitele, který tak učinil svépomocí na vlastní náklady, za preventivního dozoru poříčních policistů. „Zajišťovali jsme pouze bezpečnost, abychom při vyzdvižení plavidla předešli nebezpečným situacím pro ostatní lodě, případně pro osoby,“ uvedla pro Blesk Suchánková.

Plachetnice klesla do hloubky 40 metrů, podle Žiliny, který se k ní potápěl několikrát, přesně na svah původního koryta Vltavy. „Překvapilo mě, že na ní nebylo ani škrábnutí, tím spíše s jakou váhou a z jaké výšky se ke dnu snášela,“ uvedl. Důvodem je podle něho to, že dopadla do silné vrstvy sedimentu, který případný náraz značně utlumil.

Šichta na celý den

Vyzvednutí téměř tunového kolosu z hloubky desítek metrů není legrace. Celá operace trvala přes 10 hodin, přičemž bylo zapotřebí uskutečnit průzkumné ponory k lodi i v předešlých dnech. Jak takový proces vypadá?

Jan Žilina se právě souští do hloubky několika desítek metrů, aby upevnil lana k vyzdvižení plachetnice Baraka.
Jan Žilina se právě souští do hloubky několika desítek metrů, aby upevnil lana k vyzdvižení plachetnice Baraka.
Autor: Aleš Drechsel

„Majitel zdejšího hotelu Atlantida v Živohošti byl tak hodný, že nám zapůjčil ponton, kterým jsme se mohli dostat nad potopenou loď,“ uvádí Žilina. „Při následných ponorech jsme z plachetnice odstranili plachty a lana, která se mohla motat a překážet. Následně jsme na plavidlo připevnili tři lana na motorové i ruční navijáky, abychom mohli správně korigovat stoupání lodi v rovnoměrné a ideálně vodorovné poloze. Takto jsme ji vyzvedli do hloubky zhruba šesti metrů, odkud jsme ji za asistence policistů odtáhli na relativní mělčinu. Tam jsme do lodi umístili dva vaky o objemu 500l, které jsme naplnili vzduchem, a ty byly už schopné udržet loď nad hladinou.“

Bez problému

Paradoxně časově nejnáročnější bylo čerpání vody z plachetnice, aby se na hladině mohla udržet sama o sobě. „Naštěstí k žádným komplikacím nedošlo,“ kvituje s povděkem Žilina. „Pouze jednou, když byla už na hladině, tak se svezla na bok a museli jsme ji znovu narovnat. Jinak se jednalo o ukázkovou práci, i viditelnost ve Vltavě nám celkem nahrávala.” Vidět bylo do vzdálenosti pěti metrů, což je na zdejší poměry celkem lukrativní viditelnost.

I policejní mluvčí potvrdila, že se celá operace obešla bez sebemenších komplikací. „Jediné, co mohu říct, že se nanejvýše dvakrát stalo, že kolem místa ponoru, které bylo označeno policejní bójkou, a u kterého byl ponton, projížděla nebezpečně blízko a nebezpečně rychle cizí loď. Policisté ji museli upozornit sirénou,“ sdělil Žilina.

Aspoň, že je jako nová...

Zatímco plachetnice s prozaickým jménem Baraka byla od zkázy uchráněna, hůře dopadlo vybavení členů její posádky. Ti si totiž museli zachraňovat životy stůj co stůj, bez ohledu na doklady či drahou elektroniku, která byla na palubě. „Spousta věcí překvapivě v trupu lodi zůstala, při potopení se nevytrousila. Mobilní telefony či jiná elektronika ale asi bude na odpis,“ dodal Žilina.

Pozoruhodné je, že i přes tíhu a úhel klesání nevytrousila plachetnice prakticky nic z toho, co v ní zanechala posádka. Nejrůznější elektronika, kabelky, peněženky a doklady tak zůstaly v jejím trupu, a čekaly na své majitele.
Pozoruhodné je, že i přes tíhu a úhel klesání nevytrousila plachetnice prakticky nic z toho, co v ní zanechala posádka. Nejrůznější elektronika, kabelky, peněženky a doklady tak zůstaly v jejím trupu, a čekaly na své majitele.
Autor: Aleš Drechsel

Světaznalý průzkumník

Jan Žilina je zkušeným českým potápěčem, který má instruktorské certifikáty jak k hloubkovým ponorům, tak k ponorům do jeskyní. V roce 2011 spolu s kolegou Radkem Husákem zmapoval zatopenou jeskyni Bue Marino na Sardinii do celkové délky téměř čtyř kilometrů bez vynoření, což je v rámci spletitého komplexu podvodních chodeb dosavadní maximum. V rámci expedice Xibalba zkoumal též pás východního pobřeží poloostrova Yucatán, kde se svými kolegy objevil desítky kilometrů neprozkoumaných podvodních jeskyní a k tomu ještě ostatky neznámého obratlovce. Do neopomenutelných hlubin se potápěl také v české Hranické propasti.

Fotogalerie
73 fotografií