7°C
Z nouzového stavu se u nás stala postupně smutná rutina. Zimní měsíce jsme věnovali prozkoumávání dětem nakloněným prostorům a těšili se letní Prahu. Jenže zoo je pořád zavřená, cestování MHD po městě se vyhýbáme, a tak jsme alespoň začali kočárkovat po přilehlém okolí.
Žižkovský písek
Největším objevem za poslední dva týdny je pro nás žižkovská pláž. Kupodivu v písku není žádné sklo, cigaretové špačky, hovínka nebo cokoliv, co se může zabodnout do nohy nebo rozmáznout. Nechávám proto s klidným svědomím dítě běhat bosky. Klidný ráj pro rodiče a děti se nachází v parku Židovské pece. Jsou zde dvě hřiště, jedno pro starší drobotinu s obrovskou provazovou, lezeckou konstrukcí. O kousek dál je slunná ohrádka pro prťata. Pepínův revír.
Hned za brankou začínají žižkovské písky a uprostřed hřiště je ještě navíc ohrazené pískoviště, dále nechybí houpačky, skluzavky pro mladší i starší děti, kolotoč nebo kývací auto a motorka. Nádhera. Už se ani doma neobtěžuji zpod kočáru vyndávat oblečení a hračky na písek vzhledem k tomu, kolik času zde trávíme. Pepíno se spokojeně vrtá v písku, ničí dalším dětem bábovky, hraje si s jejich věcmi a tulí se ke starším holčičkám. A když potřebuje změnu, vyrazíme koukat, jak po nedaleké stavbě drandí „boka“ neboli bagr.
Jo, jo
Největší změnou na domácí frontě je to, jak se vyvinul můj a Pepínův vztah. Ještě před rodičovstvím jsme si se ženou dělali srandu, že já budu tatínek, který všechno povolí a bude caparty rozmazlovat. Ona bude přísný boss. Jenže rodičovská s tím zamávala. Jsem na synka přísnější a on mě poslouchá dokonce lépe než maminku. A to má žena učitelkovskou náturu!
Můžu se pochlubit i skvělým výchovným fíglem. Běžně Pepínovi prozrazuji naše krátkodobé a dlouhodobé plány. Kupříkladu si tak sedím na záchodě a volám na něj do obýváku: „Máš hlad? Dáš si oběd?“ a ozve se „Jo. Mňam, mňam,“ a pokračuji: „Půjdeš se prvně vyčůrat, pak ti naberu jídlo a potom vyrazíme ven,“ a ozve se zase „Jo. Jo,“ funguje to skvěle, když na všechno (zatím) říká jo.
Sousedská pomlázka
Na Velikonoce bývám obvykle v jiné části republiky u rodiny, což za současných podmínek nebylo možné. Stejný osud potkal i naše sousedy ze Slovenska. Maminky tak vymyslely, že se v pondělí po našich bytech poschovávají různé drobnosti a dobroty pro děti, které budou muset hledat a pak plnit úkoly. Pepín spíš mlsal a překážel, ale starší sousedovic holčička plnila perfektně zadání i za něj. A tatínci mezitím koštovali moravské a slovenské pálenky. Tož podařené Velikonoce v karanténě to nakonec byly! Maminky to pěkně upletly!
