Rodičovská dovolená má jednu nezanedbatelnou výhodu. Máte zdánlivě spoustu času, ale přitom nic nestíháte. Cokoliv si totiž naplánujete, může být vmžiku kvůli dítěti jinak. Čas během dne tedy běžně rozděluji mezi dítě, domácí povinnosti, vaření, výlet ven a počítám s rezervou na nenadálé události. Samozřejmě nesmí chybět ani šlofík, který je obzvlášť důležitý. Ještě během ledna Pepíno usínal jen se ženou. Teď se mu to už daří i se mnou a já se od probuzení nemůžu dočkat těch dvou hodin, kdy si společně schrupneme.

Táta, kutil

Co si my, maminky a tatínkové, budeme nalhávat, hlavně ten den chceme přežít a nějak zabít! V záplavě času jsem se proto rozhodl, že začnu s dlouho odkládanými resty. Takový ten druh úkolu, co vám žena připomíná párkrát za měsíc několik let. Byl jsem tedy například konečně v pojišťovně, kde jsem po osmi letech zařídil, aby výpis z mého penzijního pojištění nechodil na e-mail nějakému mému neznámému jmenovci.

Nakoupil jsem také velké množství materiálu na domácí opravy a kutění. Kupříkladu jsem si pořídil bílý silikon, protože posledně jsem ho všechen strhal kolem dlaždiček ve sprše. Jenže jsem pořídil nedopatřením transparentní. Neměl jsem pistoli, tak jsem lepkavou látku z tuby vytlačoval kladivem. Samozřejmě, že to prasklo a silikon vytekl. Když Maruška viděla výsledek, jednoduše prohlásila: „No, co ti na to mám říct? Seš blbej. Nevím, co nerozumíš na slovu transparentní.“

Malý pomocník

Jindy jsem vyvrtal do zdi takovou díru, že ji občas návštěvě ukazuji jako domácí raritu. Když jsem do té díry dal skobu, hřebík a na něj pověsil obraz v rámu, celý se to samozřejmě urvalo a rám se rozbil. Jeho oprava je na seznamu. Průběžně jsem za únor stihl bez problému zavěsit dva obrazy a slepit šuplík, vymýtit drobnou plíseň, přitom jsem ale zamazal kus zdi. Malování je taky na seznamu.

Pepíno je z každé nové situace doma nadšený, nejprve zvědavě přihlíží a pak se zapojuje. Stačí chvilka nepozornosti a tahá vrtačku po bytě. Jindy leze na schůdky, když stojím na nejvyšším stupínku a vrtám. Všude nepořádek, táta nervní, saigon! A občas pochytí i tatínkovu pracovní mluvu, běhá po pokoji a křičí: „Do pi*i.“ Za pár minut to ale naštěstí zapomene.

Proto hlavně vyrážíme ven a domů chodíme oba pěkně špinavý, ale o tom zase za dva týdny.

Fotogalerie
15 fotografií