Již několik dní před smutným výročím z 20. na 21. srpna byla cítit po celé Praze tíživá atmosféra. Komunisté se připravovali na nejhorší a podle historika a zakladatele Černé šeříky Lukáše Cvrčka byli na letišti dokonce připravené bombardéry demonstraci bombami potlačit. Byly připravené vycvičené dobrovolnické složky, včetně tehdejší pohotovostní složky státní bezpečnosti, které dostaly obrněné transportéry, bílé pendreky a pušky. Když pak vyšly do ulic desetitisíce lidí protestovat, bylo jasné, že to nedopadne dobře.
Na deset tisíc lidí prošlo Prahou: Účastníci pochodu si připomněli srpen 68 a 69 i aktuální problémy
Je trochu s podivem, že obětí na životech nebylo v Praze víc. Podle Lukáše Cvrčka nelze úplně dokázat, kolik bylo skutečně zraněných lidí, protože lékaři často ze solidarity nevyhotovili o poraněných lékařské zápisy. Kdyby ho totiž napsali, ošetření by měli další problémy. „Víme, ale přesně, že ze zásahových jednotek bylo po celé republice zraněno 316 lidí a jeden zemřel po dopravní nehodě, která však neměla s protesty nic společného,“ vysvětluje historik.
Klikař
O životě Františka Kohouta a Vladimíra Kruba toho příliš mnoho nevíme, kromě zápisů vyšetřovatelů státní bezpečnosti. Kohout byl zednický učeň a Kruba pracoval jako elektrikář v československé automobilové opravně. Na setkání přišel i Tomáš Klepek pro kterého byl Láďa Kruba nejlepší kamarád, byli spolužáci a dokonce bydleli vedle sebe: „S kamarády jsme si říkali, že Láďa je člověk, který má štěstí. Všechno mu vycházelo. Byl poctivý, s dobrou povahou a z ničeho si nic nedělal. Byl to skvělý parťák a měli jsme se rádi,“ vzpomíná Klepek.
V době, kdy v Praze byly masivní demonstrace, se zrovna pan Klepek léčil v lázních. Na svůj návrat do Prahy v životě nezapomene. „Mamince jsem pověděl vše, co se událo v lázních a pak jí sdělil, že půjdu za Láďou. Ona mi odpověděla, že nikam nepůjdu. Tak jsem se jí ptal proč, a ona mi to po chvíli řekla,“ vrací se k tíživému momentu.
Varovné výstřely
Vladimír spolu s dalšími demonstranty procházel dnešní ulicí U Obecního domu směrem k Rybné, když jim začal za zády střílet člověk. Podle historika Lukáše Cvrčka nelze určit, proč a kdo střílel, ale asi jednalo o „nepovedené varovné výstřely“ říká. Jenže kulky se odrážely od zdí a byly nebezpečné pro dav. Jako první zasáhla Františka Kohouta do hlavy u bývalého hotelu Praha a na místě zemřel. Jako druhý byl postřelený Vladimír Kuba, kdy se střela odrazila Vladimírovi do srdce. Oba postřelené kolemjdoucí naložili v Rybné do auta civilistů, co projížděli kolem a odvezli je nemocnice. Už při nakládání byli ale oba mladíci pravděpodobně mrtví.
Pro pana Kepku zabití kamaráda byl v životě zlomový moment: „Byl to pro mě naprosto šok. To, že ten systém je brutální, jsem tušil, ale že je schopen zabíjet lidi, to jsem do té doby nevěděl. Několik dní jsem nebyl schopen vycházet z domu a byl to pro mě obrovský otřes," říká sympatický Kepka a doplňuje, že je za pamětní desku moc vděčný.
