7°C
Blesk.cz: Pane řediteli, jak moc se od 90. let Městská knihovna v Praze změnila?
Tomáš Řehák: „Knihovna urazila obrovskou cestu a mne v tomto ohledu těší, že knihovna nepatří mezi zkamenělé dinosaury. Dodnes se jí daří držet krok s tím, co se děje ve společnosti, protože se musíme se vyvíjet podle toho, jak se vyvíjí potřeby lidí. Když jsem nastupoval do knihovny, měla okolo 70 poboček, často velmi malých a v nevyhovujících prostorách. Síť knihoven byla v mnoha ohledech neefektivní. Chtěli jsme, aby pobočky byly standardizované, což vedlo k jejich redukci na 42 poboček, které jsou dnes ale smysluplné, rovnoměrně rozprostřené po Praze. Dalším velkým krokem byla rekonstrukce Ústřední knihovny a automatizace. To v podstatě znamenalo nahrazení analogických systémů kartiček a razítek do digitální podoby, jak ji čtenáři znají dnes. Tedy vyhledávání a půjčování přes počítačový systém Koniáš.
Ten, pokud se nemýlím, jste vyvíjel.
„Máte pravdu. Mé vzdělání nesouvisí s knihovnictvím. Vystudoval jsem teoretickou matematiku a v 80. letech jsem se poprvé setkal s počítačem. Tehdy mne velmi fascinoval a uvědomil jsem si, že tahle věc jednou změní svět, a já chtěl být u toho. Když městská knihovna vypsala výběrové řízení na člověka, který by se komplexně zabýval informačními technologiemi, považoval jsem to za výzvu. Prvním úkolem bylo vybrat, co se má koupit za knihovní systém. Zhruba po roce a půl marného shánění jsem zjistil, že žádný systém našim potřebám nevyhovoval. Takže jako jedinou cestu jsem viděl vytvoření programátorského týmu, který vyvinul náš stávající systém – Koniáš.“
Obdobná technologická „revoluce“ se chystá i letos, kdy hodlá knihovna přejít na technologii RFID. Co přesně to pro čtenáře znamená?
„Jedná se přechod na samoobslužné terminály. V podstatě se do každé z půl druhého milionu jednotek našeho fondu nalepí speciální čipy místo čárových kódů. Dnes je zapotřebí každou knihu otevřít a naskenovat čárový kód čtečkou, což zabere určitý čas a musí u toho být obsluha. Přechodem na RFID technologii se čas ušetří a knihovníci tak budou mít více času, který mohou věnovat požadavkům čtenářů.“
Kdy k těmto změnám dojde?
„26. srpna, tedy v první otevírací den po letní uzavírce, už v Ústřední knihovně budou fungovat samoobslužná zařízení, která se nejpozději roka a půl objeví ve všech pobočkách.“
Nepředstavuje přechod na „samoobslužný“ systém určitý prostor k ztenčování stavu personálu?
„Knihovníci zastávají různé druhy činností, jako jsou poradenské služby, vyhledávání, konzultace, přípravy volnočasových programů a aktivit, provozování besed, lektorování fondu, katalogizace. Ve Strategickém plánu hl. města má městská knihovna poměrně prominentní postavení. Podle něj má být vzorem modernity a efektivnosti kulturních služeb, stejně jako že má být páteřní infrastrukturou podpory místních komunit i třeba formou nejrůznějších aktivit. Abychom toto však mohli naplňovat, musíme mít dostatek personálu, který nebude uvázán na pracovní místo za monitorem počítače a u čtečky čárových kódů. I proto volíme formu RFID technologie, která uvolní ruce lidem, aby mohli dělat podstatně více tvůrčí práce v kulturních akcích knihoven. Čili nenasazuje se proto, aby došlo k odlivu pracovních sil a šetření na mzdách, ale jako rozvojové opatření, protože nejen já, ale i hlavní město si přeje, aby toho knihovna poskytovala víc.“
Jaký účel by podle vás měla v dnešní době plnit městská knihovna?
„Knihovnu vnímám jako instituci, která má v zásadě tři klíčové funkce. První je funkce kulturní čili nejen poskytování přístupu ke kulturnímu dědictví, ale zároveň i určitá kultivace společnosti. Za druhé jde o funkci vzdělávací. Knihovny obecně odnepaměti fungují jako jediné solidní instituce celoživotního vzdělávání, které v naší zemi máme. Třetím pilířem je funkce komunitní. V knihovně se potkávají lidé všech možných názorů a postojů z různých sociálních skupin, potkávají se lidé bez domova s univerzitními profesory. Knihovna má být prostorem, kde se lidé mohou potkávat, mohou navazovat kontakty.“
Odedávna se v knihovnách poskytovaly knihy. V současnosti to jsou ale i DVD, deskové hry nebo obrazy. Do jaké další oblasti by městská knihovna mohla v budoucnosti expandovat?
„Mně osobně dává smysl tzv. knihovna věcí, jejíž koncept je mimořádně oblíbený ve Skandinávii. Jedná se o půjčování předmětů občasných využití, jako jsou lyže, sportovní potřeby, nářadí a podobně. Vhodně by se to mohlo uplatit například v případě hudebních nástrojů pro děti. Když rodiče vidí, že se dítěti například líbí ukulele, mohou si jej nejprve zapůjčit v knihovně, aby si ověřili, zda se jedná o opravdu vážný zájem, na který by bylo vhodné reagovat zakoupením vlastního nástroje, nebo jen přechodný, který bude za pár měsíců pryč.“
A co se týče jiných novinek, které by čtenáři mohli do budoucna čekat?
„Jednou z možných novinek by mohlo být zavedení bezplatných služeb městské knihovny pro osoby do 18 let. Dnes se registrovat zdarma mohou žáci do věku 15 let a my bychom rádi tu hranici navýšili. Zároveň hodláme nadále rozvíjet nabídku e-knih, které jsou přístupné zdarma komukoliv, a to i bez registrace.“
