Policejní potápěči se noří do Vltavy či jiných toků a vodních ploch i v případě, že někomu jde o život. Bývají to pády či skoky osob do vody. Například ale také zasahují při nálezech nebezpečných předmětů, mezi které se řadí relativně časté nálezy nevybuchlých granátů z druhé světové války u náplavky na Rašínově nábřeží.
Zásahy mají jedno společné: potápěči něco či někoho hledají. Jak informoval policejní mluvčí Tomáš Hulan, pro tyto odborníky v rámci organizace navíc platí, že do vody zkrátka musí. Jedinou výjimkou je situace, která by samotného potápěče ohrožovala na životě.
Škodí jim jiní lidé
Potápěčům jejich práci bohužel ztěžuje lidská bezohlednost. Přestože jde mnohdy o vteřiny, musejí tito specialisté alespoň podvědomě počítat s tím, že se pod hladinou řeky mohou poranit o předměty, které tam vyhodili jiní lidé.
„Tyto situace skutečně mohou být pro potápěče nebezpečné. Docházet k nim může například v oblastech, kde kotví různé lodě se zábavními podniky. Odhozené předměty do Vltavy poměrně rychle povrchově zakryje naplavované bahno. Pokud je potápěč ve vodě ve chvíli, kdy je viditelnost jen několik desítek centimetrů, což není nic mimořádného, a na dně leží střep od půllitru či lahve, může to být problém,“ potvrdil k problematice Tomáš Hulan, podle kterého navíc nemusí jít pouze o střepy, ale například použité jehly po narkomanech.
„Mnohdy je potřeba lokalitu prohledat právě proto, že pátráme po člověku, který spadl do řeky. Jsou to situace, kdy si potápěči nevybírají, jestli do vody půjdou, nebo ne, dokud není přítomno nějaké extrémní riziko. Byť je nulová viditelnost, do vody jdou a hledají pohmatem,“ uvedl policejní mluvčí. Ten připomněl, že jednou ze situací, kdy potápěči riziko zohledňovali, byl pád Trojské lávky z prosince roku 2017, kdy tito odborníci prohledávali Vltavu jen z uctivé vzdálenosti od zřícené konstrukce.
V neposlední řadě je dle informací policie nutné pod hladinou Vltavy počítat také s následky povodní z roku 2002 či 2013. Ještě dnes se totiž na některých místech mohou nacházet naplavené větve či kmeny stromů, které rozvodněná Vltava vzala s sebou.
Vědí přesně, jak se řeka chová
Policejní potápěči průběžně podstupují výcvik, který se soustředí na celou řadu typů zásahů i míst, kde k nim může dojít. Každé vodní dílo má svá specifika, a tak se i trénink soustředí na nejrůznější lokality.
Pražští potápěči díky svým znalostem umějí přesně pojmenovat, ve kterých místech Vltavy hledat tonoucího člověka dle lokality, ve které se do vody dostal. V souvislosti s tím policejní mluvčí Tomáš Hulan připomněl tragickou nehodu z roku 2013, kdy na Mánesově mostě srazil řidič dva chodce do řeky. Ani jeden z pěších tehdy bohužel tragédii nepřežil.
„Tělo muže tehdy bylo bohužel nalezeno později. Pátrání probíhalo nejen pod mostem, ale také na nábřeží u Strakovy akademie, protože proud Vltavy se zde stáčí právě tímto směrem. Pokud se v takovém případě tělo nenajde na Kosárkově nábřeží, dá se automaticky očekávat na pravé straně řeky na česlech,“ uvedl jeden příklad za všechny Tomáš Hulan.
Policejní potápěči v Praze během výcviků pomáhají i památkářům. V minulosti také jejich přičiněním došlo k objevení části bývalého Juditina mostu v centru metropole. Jak již dříve Tomáš Hulan informoval, tyto výcviky probíhají zpravidla v zimních měsících, protože viditelnost v řece je tou dobou nejlepší. V neposlední řadě mluvčí policie vyzdvihl také spolupráci s potápěči hasičů. „Ti jsou nám velkými partnery,“ dodal Tomáš Hulan.
