Redakce Blesk.cz navštívila základnu hasičů v Praze – Modřanech, kde potápěči Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy sídlí. Fungují zde na tři čtyřiadvacetihodinové směny, v každé z nich je celkem 8 potápěčů.
Jsou připraveni pomáhat, kdykoliv je potřeba podniknout profesionální zásah pod hladinou vody. „V průběhu léta se bohužel jedná hlavně o výjezdy k tonoucím nebo utonulým lidem,“ prozradil elitní potápěč hasičů Lukáš Tengler.
V případě, že se jedná o výjezd, kdy jde člověku pod vodní hladinou o život, evidují pražští hasiči bohužel smutnou bilanci. V drtivé většině se totiž tonoucího nepovede vylovit živého. Lukáši Tenglerovi se to podařilo pouze v jediném případě, bohužel také tehdy nakonec vylovený člověk zemřel v nemocnici.
Jde o život, nebo o vyšetřování?
Krom potápěčů pražských hasičů operují pod hladinou vod také kolegové od policie. „Dohoda je taková, že my zasahujeme do hodiny od nahlášení tonoucího. V takovém případě jde ještě o záchranu života. Po uplynutí jedné hodiny už má situaci na povel policie, která rozhodne, co dál,“ vysvětluje potápěč pražských hasičů Tengler.
Pokud by se totiž jednalo o trestný čin, nemají hasiči možnost oficiálně zajišťovat důkazy. Manipulovat s lidským tělem pod vodou proto v takovém případě nesmí, protože by zjištěné skutečnosti neobstály později u soudu.
Může se stát potápěčem každý?
Potápěčem se u hasičů můžete stát v případě splnění několika zásadních podmínek. Zejména musíte projít sérií zdravotnických vyšetření, při kterých se nedávno začalo podrobněji zkoumat i lidské srdce. „Lidé trpící vrozenou srdeční vadou, kterou u nás podle studie trpí 25 % lidské populace, jsou více náchylní k projevům dekompresní nemoci,“ říká potápěč – specialista pražských hasičů Lukáš Tengler.
Pokud je taková vada u člověka diagnostikovaná, má bohužel smůlu a profesionálním potápěčem se stát nemůže.
Potápěči také pracují ve stísněném prostředí. Ponory se uskutečňují na místech s téměř nulovou viditelností kvůli vodním nečistotám. V případě delších nebo hlubších ponorů je poté potřeba při vynořování dodržovat postupy dle dekompresních tabulek v závislosti na hloubce a délce pobytu pod vodní hladinou.
V případě nedodržení dekompresních postupů je nezbytné, aby se potápěč podrobil léčbě v dekompresní komoře. Také zde může člověk strávit i desítky hodin ve velice stísněném prostředí. Vše záleží na vážnosti postižení organismu. Klaustrofobik se proto u potápěčů také příliš neosvědčí.
Potápěči jezdí také hasit
Potápěči pražských hasičů vyjíždějí k desítkám případů ročně. Pokud však zrovna nezasahují pod hladinou, jsou z nich „běžní“ hasiči v rámci záchranného systému. To znamená, že vyrážejí na jakékoliv další zásahy podle toho, jak je v dané situaci potřeba.
„Tady v Modřanech máme za rok zhruba 500 hasičských výjezdů a asi 40 potápěčských,“ uvádí Lukáš Tengler. V průměru tedy vychází zhruba deset hasičských výjezdů na jeden pod vodou. „Je to ale specifické. Někomu se třeba stane, že má několik potápěčských zásahů za sebou, aniž by jel na jiný výjezd,“ vysvětluje Lukáš Tengler, že hasiči reagují na aktuální situaci.
Pražští potápěči se v rámci své specializace nesoustředí pouze na oblast hlavního města. Jejich opěrný bod totiž zajišťuje zásahy pod vodou ve čtvrtině území celé republiky. Krom Prahy tak operují také ve Středočeském, Ústeckém a Karlovarském kraji, částečně také v kraji Plzeňském a Libereckém.
Pokud jsou potápěči z Modřan potřeba ve vzdálenějších oblastech a jde přitom o život, využívají k transportu policejní vrtulník. Krom ostrých ponorů se každý z těchto hasičů – specialistů dvakrát měsíčně účastní cvičení v reálných podmínkách vodních ploch.
„Je to dobré z hlediska tréninku, například také kvůli téměř nulové viditelnosti pod hladinou pak při ostrém zásahu víme, co na místě můžeme očekávat,“ uvádí potápěč Lukáš Tengler.
Hasiči - obojživelníci procházejí postupným výcvikem, který funguje ve třech úrovních. „Na té první se potápěč vlastně teprve připravuje. Po složení zkoušky potápěče druhého stupně může být použit jako výjezdový potápěč s omezením hloubky do čtyřiceti metrů s otevřeným přístupem k hladině. Potápěči třetího stupně pracují v hloubkách i nad čtyřicet metrů a mohou zasahovat také v prostorách s uzavřenou hladinou. V našich podmínkách to většinou bývá ledová plocha nebo jeskynní systémy,“ vysvětluje Tengler. Z elitních členů třetí kategorie se potom stávají instruktoři.
„Na nejvyšší stupeň, kterým je instruktor, se u nás potápěč většinou dostane zhruba za 8 let. Musí pod vodní hladinou strávit minimálně 100 hodin a mít široké znalosti z oboru potápění,“ popisuje Lukáš Tengler.
Vlastní potápění není jedinou činností, která se za touto prací ukrývá. Je to také mnoho dalších aktivit, které veřejnost běžně nevidí. Patří mezi ně například plnění lahví se stlačeným vzduchem, které pak potápěči používají pod vodou, a péče o výbavu jako takovou. Základní potřeby pro jednoho potápěče vyjdou na 150 000 korun.
