Sen studentek katedry filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se stal skutečností. Z dočasného projektu, který nalezl omezené útočiště v paláci Chicago na Národní třídě, se stalo plnohodnotné a historicky první filmové muzeum v Praze. Brány lidem otevřelo v Mozarteu, tedy v budově, která se nachází v Jungmannově ulici. Vchod do světa filmu ale naleznete ze sousední Františkánské zahrady.
Ve dvoupatrové expozici mohou lidé odhalovat principy a historii filmu v nejrůznějších podobách. Většina exponátů je interaktivních, a tak se lidé mohou do tajů pohyblivých obrázků sami zapojit. „Když jsme sem přišli, bylo potřeba zbavit se všech zdí, protože tu byly příčky a hodně zrcadel. Pro muzeum jsme to potřebovali jinak. Nejdříve jsme tedy museli do montérek a všechny zdi sundat dolů. Potom teprve vymyslet, jak to rozpříčkovat a vše postavit nanovo,“ vysvětlila jedna ze studentek a provozovatelek muzea Terezie Křížkovská.
Nové možnosti
Lidé v muzeu naleznou spoustu instalací, které se nacházely už v dřívější dočasné výstavě. Je tu ale i řada novinek. Tou pravděpodobně nejzajímavější je speciální místnost, které se říká „ruchárna“. „V té si každý může vyzkoušet profesi ruchaře. Je to poměrně neznámá profese, která je ale u filmu dodnes. Jsou to lidé, kteří vytvářejí nejrůznější zvuky, které by nás ani kolikrát nenapadlo, že jsou ve filmu dodělané,“ uvedla Křížkovská.
V této místnosti lidé najdou například kličku, která vytváří zvuk větru, přístroj na výrobu zvuku vlaku nebo kokosové ořechy, které klapáním imitují chůzi koně. Všechny tyto a mnohé další nástroje si lidé mohou na místě vyzkoušet a dokonce je interaktivně zakomponovat do jednoho ze tří připravených filmů.
„Lidé si mohou zkusit sledovat jednotlivé filmové scény bez zvuku, nebo s různými nahranými zvukovými ukázkami. Mohou si také vytvořit vlastní zvukovou stopu a vžít se do kůže ruchaře,“ popsala Terezie Křížkovská, podle které je profese ruchaře často obestřená tajemstvím. Tito lidé si dodnes často chrání své „know-how“, takže ruchy občas například nahrávají za plentou, aby nebylo vidět, jakým způsobem kýženého zvuku dosahují. Nejde přitom o nic zastaralého, tyto postupy se používají dodnes. Například pochod vojsk v Pánovi prstenů se prý ozvučil pomocí úderů srolovaným novinovým papírem.
Sbírka jako pro Národní divadlo
Pro zprovoznění stálého prostoru filmového muzea potřebovaly studentky významnou finanční pomoc. Vsadily proto na „crowdfundingovou“ kampaň na internetu, v rámci které lidé na zahájení provozu muzea přispívali. Cíl byl stanoven nemalý: finální částka byla totiž půl milionu korun.
„Měli jsme 42 dní, aby nám kdokoliv mohl přispět a podpořit nás. Naštěstí se to podařilo, byl to poměrně náročný měsíc a půl. Hlavně díky tomu se nám podařilo tyto prostory otevřít,“ řekla Terezie Křížkovská, podle které šlo s nadsázkou o další sbírku „národ sobě“, která se dá připodobnit finanční sbírce obyvatel Prahy na budovu Národního divadla v 19. století.
Studentky nyní doufají, že „NaFilM“ konečně našel trvalý domov. Záleží však hlavně na počtu lidí, kteří svou návštěvou filmové muzeum podpoří. Provozovatelé by v Mozarteu rádi zůstali.
„Nahoře se dá ještě rozšiřovat a můžeme doplňovat různé instalace. Dole bychom si naopak chtěli hrát hodně s obměnami výstav. Věnovat se různým tématům z české kinematografie, ale nabídnout také spolupráci do světa. Dělat tu výstavy, které by se sem třeba jinak nikdy nedostaly,“ dodala směrem k budoucnosti Terezie Křížkovská.
