Velkou pozornost vzbudil příběh vozíčkáře Milana, který se nedostal do znovuotevřeného Národního muzea. V budově totiž ještě stále není zkolaudovaný bezbariérový přístup. Tomáš a Kateřina ale postup vedení muzea hájí: „Není bezpečné do muzea pouštět vozíčkáře, dokud není bezbariérový přístup funkční. Naopak chválíme architekty, že našli originální způsob, jak se budou moci vozíčkáři do budovy dostat,“ říká Kateřina Novotná. Tomáš Lanc na vozíku kývá hlavou a dodává, že si klidně počká.

Vozíčkáři si někdy musí počkat roky, než do galerií, muzeí nebo do historických památek vznikne bezbariérový přístup a jsou tam vybudovány i toalety. Podle Tomáše a Kateřiny to není vůbec nic jednoduchého. „Nemůže to vypadat jako pěst na oko a musí se postupovat šetrně vzhledem k historické budově,“ upozorňuje Tomáš Lanc.

Recenze pro vozíčkáře

Podle Kateřiny Novotné je v Praze hned několik míst, kde se rekonstrukce povedla: „Purkrabství na Vyšehradě, Divadlo Na zábradlí, Dům U Černé Matky Boží, Obecní dům, Střelecký ostrov, Valdštejnská zahrada,“ jmenuje povedené opravy. Pražská organizace vozíčkářů dlouhodobě monitoruje různá místa a „recenzuje“ je ostatním.

„Navštěvujeme stavby, zmapujeme jejich stav a zhodnotíme jednotlivé prvky. Jakou má budova šířku dveří, jaký má výtah. Aby si uživatel mohl pak říct, jestli je objekt přístupný pro něj, nebo ne. Ta cílová skupina je dost široká,“ vysvětluje Kateřina a uvádí příklad: „Tomáš třeba nebude mít problém s užším průchodem dveří a zvládne i jeden schod, ale zase mu bude dělat problém prudší sklon. Pro člověka na elektrickým vozíku je to naopak,“ říká.

Důležité drobnosti

O vhodnosti pro všechny vozíčkáře pak podle obou rozhodují úplné drobnosti. Nejen sklon ramp, ale i výška zvonku o pomoc, vzdálenost madel na záchodě nebo výstavba neoblíbené schodišťové plošiny místo moderního výtahu. Podle Tomáše si architekti mnohdy vůbec nepředstaví, jaké to pro člověka na vozíčku je. Nemají tu zkušenost a stavební zákon z roku 2009, který to upřesňuje, obsahuje i nesmyslné a zastaralé informace.

Bezbariérový přístup se přitom netýká jen vozíčkářů s různým stupněm pohyblivosti, ale i starých lidí. Proto by se mělo na rozšiřování bezbariérovosti víc dbát. Podle Tomáše se na to zapomíná i u různých úřadů v Praze. Pokud si jde člověk pro sociální dávky každý měsíc a musí se drápat do schodů, je to pro lidi velký problém. Celkově však s Kateřinou oba hodnotí poslední roky kladně: „Když vyjedu mimo Prahu, je vidět velký rozdíl,“ říká na závěr Tomáš Lanc.

Fotogalerie
5 fotografií