Tělo bezdomovkyně Věry našli po dvou měsících ve sklepě mezi odpadky: Pražané oplakali její osud

„Paní Věra byla první ženou, kterou jsme osobně poznali, která zemřela na ulici, respektive ve sklepě jednoho domu,“ prozradila v rámci bohoslužby členka komunity Sant'Egidio Kristina Koldinská. Věra totiž přes pět let navštěvovala komunitu Sant'Egidio - mezinárodní laické křesťanské hnutí zaměřené na modlitbu s Písmem a pomoc chudým, která na její počest každoročně pořádá bohoslužbu za zesnulé lidi bez domova.

Nesmířila se se smrtí manžela

Její život byl naplněn láskou a rodinou. Byla manželkou jednoho významného pražského architekta. Jenže po smrti manžela to s ní i s její dcerou šlo od desíti k pěti. „Bydlela v krásném bytě na Vinohradech. Ale po smrti manžela, začala její dcera trpět velmi silnou psychickou nemocí... a ona s ní nakonec také. Nebyly schopné se v životě bez něj protlouct,“ popisovala nešťastný životní osud zesnulé dámy. 

 „V lednu jsme ji začali postrádat a hledat ji. Sice jsme netušili, kde přesně ten dům je, ale začali jsme pátrat i s dalšími sociálními pracovníky. A až v médiích jsme se dočetli, že v dubnu našli její bezvládné tělo mezi odpadky ve sklepě domu,“ svěřila se smutkem v hlase. „Její tělo tam leželo minimálně dva měsíce. A nám to přišlo tak moc líto, že jsme šli za panem kardinálem, abychom skrze její příběh věnovali liturgii všem, kteří zemřeli na ulici,“ prozradila, jak se před osmi lety zrodil nápad bohoslužeb, které uctí památku těch, kteří neměli v životě štěstí jako jiní.

Lidé z ulice nejsou míň

Během bohoslužby zazněla jména mužů a žen, kteří zemřeli bez rodiny a bez přístřeší na ulici. Nejednalo se přitom ve většině případů o seniory, ale lidi středního věku, které zničil život v bídě. „Setkáváme se tady proto, abychom v této bohoslužbě zdůraznili, že sestry a bratři, kteří odešli, jsou plnohodnotné lidské bytosti, kterým patří důstojnost, čest, a že to jsou milované boží děti. Protože ten základní vztah, který má Bůh k člověku, je opravdová láska," promlouval v rámci liturgie kardinál Duka k plnému kostelu.

„... I za první republiky platila zásada, že na církevních hřbitovech byl kněz povinen pohřbít a obec připravit rakev každému, i kdyby na ni neměl ani korunu. Učme se, že sociální cítění se nezrodilo ani ve 21. století, ani komunismu, ani nacismu. Stálo by za to, abychom v tomto smyslu přemýšleli do budoucnosti, abychom dokázali najít skutečnou lidskou důstojnost,“ poukazoval Duka na důležitou a nutnou změnu dnešní společnosti.