22°C
Ročně do Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy zavítá zhruba 100 veverek. Podle její vedoucí ošetřovatelky Zuzany Pokorné se však jedná o nepatrný zlomek. Veverek je na území Prahy bezpochyby mnohem více, i když jejich počet nelze úplně přesně odhadnout. „Především se jedná o mláďata, která vypadla z hnízda nebo je někdo napadl,“ vysvětluje vedoucí ošetřovatelka. Zatímco odhady o jejich počtech jsou neurčité, podle toho, z jakých částí hlavního města veverky do záchranné stanice v Jinonicích zavítají, lze odhadnout, kde jich je více než méně. Nepřekvapí, že se jedná o ty městské části, kde je dostatek zelených ploch a stromů. Jedná se především o Prahu 10, Prahu 5, Prahu 4, ale i Prahu 6. K nalezení jsou však i v panelových sídlištích v Praze 9, kde si užívají zeleně a stromů ve vnitroblocích.
Jak se veverkám ve městě daří?
Tak jako v případě jiné zvěře, i u veverek platí, že ty ve městech žijí jiný život než ty ve volné „divoké“ přírodě. Že by ale nějak strádaly, usměvavá ošetřovatelka odmítá. „Městské veverky jsou na život ve městě přizpůsobené a umí si tam najít jak úkryty, tak potravu,“ vysvětluje Pokorná. „Díky přikrmování od lidí mají zřejmě více potravy. Takže se jim to zřejmě vyplatí.“ Zároveň ale dodává, že ani ve městě nejsou úplně v bezpečí.
Zatímco v přírodě na veverky číhají nejčastěji jestřábi, straky nebo kuny, v Praze je tomu pochopitelně jinak. „Ve městě na ně číhá pravděpodobně více nebezpečí. To největší pro veverky představují nejspíše auta a kočky,“ zamýšlí se vedoucí ošetřovatelka záchranné stanice. Ta přitom eviduje právě případy především veverčích mláďat buď po napadení, nebo když nešťastně vypadnou z hnízda.
Cesta toulavá
Veverky se na rozdíl od jiných zvířat netoulají pohromadě. Jedná se spíše o výjimky a to v závislosti na tom, v jakém místě zrovna přebývají. „V místech, kde mají veverky hodně potravy a jsou izolované, např. na hřbitovech, v parcích, si na sebe veverky mohou zvyknout a žijí ve vyšších koncentracích,“ uvádí ošetřovatelka.
Veverkám se v hlavním městě nežije špatně. Martina Neckářová, David Zima
Jinak jsou ale veverky samotářské, přičemž zřídkakdy vyrostou v místě, kde se narodily. „Pohromadě jsou vidět hlavně samice s mláďaty, přičemž samice odstavuje mláďata ve věku tří měsíců. Poté je vyhání z teritoria.“ A je-li to v lese nebo ve městě, veverkám je to jedno. „Jsou velmi obratné a tuto svoji šikovnost ve městě plně využívají. Dokonce budovy využívají i ke stavbě svých hnízd, kde mají mláďata,“ vysvětluje vedoucí ošetřovatelka.
Jak by se k nim měli lidé chovat?
Obecně u volně žijící zvěře platí, že by se lidé do jejich života měli mísit co nejméně. Záchranná stanice v Jinonicích evidovala spoustu případů, kdy se lidé snažili domestikovat volně žijící či divoká zvířata, která tou péčí neúměrně utrpěla na své přirozenosti a dnes by ve volné přírodě těžko obstála. U veverek je to velice podobné.
„Veverky by samozřejmě neměl nikdo nahánět ani stresovat,“ říká paní Pokorná. „Jsou to obecně velmi plachá zvířata. Je nebezpečné stresovat zejména samici, která přenáší mláďata, což občas dělá, neboť hrozí, že mládě může upustit a může se bát se pro něj vrátit.“ Pro lidi každopádně veverky nepředstavují prakticky žádné nebezpečí, sic se jedná především o vegetariány, nadto nesmělá zvířata, která před lidmi spíše utíkají.
Pakliže ale člověk narazí na „podezřelé“ chování veverek, ať už se zdají být zraněné, nebo příliš mladé, slepé, nebo když lidi „pronásledují“, měl by člověk zavolat do záchranné stanice. Často se totiž jedná o mláďata, která se buď své matce ztratila, anebo jim matka uhynula. V takových případech jim hrozí veliké nebezpečí a bez odborné péče nemají příliš šanci jím projít bez úhony. Proto by lidé se zavoláním neměli otálet.
